Vzduch: Poslední z Boynových Živlů

A je to tu, konečně vyšel čtvrtý a závěrečný z audioknižních Živlů Johna Boyna a uzavřel tak sérii novel, ve kterých autor nebojácně zkoumá temná zákoutí lidské duše a ptá se na nelehké otázky týkající se lidskosti, viny, traumatu, vztahů, identity, intimity a mnohých dalších. Na malém prostoru vám připravuje mimořádně silný zážitek, který vám nedá spát ani dny po dočtení. A přesně to mě na této volné tetralogii tolik fascinuje, konkrétně to, jak málo Boyonovi stačí, aby vás rozložil na kousíčky a pak zase znovu složil v nové vnímavější podobě. Po Zemi, Vodě a Ohni jsem tedy velice nedočkavě ve své audio knihovničce vyhlížela Vzduch. Naštěstí nás mé oblíbené audioknižní vydavatelství OneHotBook nenechalo dlouho čekat a můžeme si tak vychutnat celou sérii ve své báječně minimalistické komplexnosti. Jak se mi tedy závěr Živlů líbil a poslouchal? Dozvíte se v recenzi na audioknihu. 🙂

Před minulostí neutečete. Ani v jedenácti tisících metrech nad zemí. 

Aaron Umber je uznávaný dětský psycholog, který se právě ocitá v bodě, kdy se jeho život láme do nové, nejisté kapitoly. Místo aby své čtyřicáté narozeniny oslavil na sluncem zalité pláži v Sydney, sedí v letadle směřujícím na druhý konec světa. Společnost mu dělá jeho dospívající syn Emmet, který se před otcem schovává za sluchátky a zdí tichého vzdoru. Jejich cesta vede do Irska – za ženou, která o jejich příjezdu nemá ani ponětí – a především na pohřeb, jenž by měl uzavřít bolestnou kapitolu rodinné minulosti. Aaron si však na palubu nepřináší jen příruční zavazadlo. V jeho mysli se znovu a znovu vynořují vzpomínky na temné události z doby, kdy byl sám ještě chlapec, ve věku, v jakém je nyní jeho syn. S každou další hodinou dlouhé cesty se v něm mísí úzkost i paranoidní obava, že nedokáže být takovým otcem, jakého Emmet potřebuje. Stísněný prostor letadla funguje jako tlakový hrnec emocí a Aaronovi brzy dojde, že tato dvacetihodinová cesta nad oblaky rozhodne: Buď jim umožní najít k sobě cestu a pochopit jeden druhého, nebo mezi nimi vytvoří propast, kterou už nepůjde překlenout.

John Boyne je mistrný vypravěč, jak jsme se mohli přesvědčit třeba v jeho celosvětově proslulém románu Chlapec v pruhovaném pyžamu nebo právě v jeho volné tetralogii novel Živly, kterou uzavírá čtvrtou novelou s názvem Vzduch. Ačkoliv jde o poměrně útlý román (audiokniha se vejde pod 5 hodin poslechu), nabízí vskutku intenzivní posluchačský zážitek, jak je u dílů této série již zvykem. Příběh se soustředí na dětského psychologa Aarona Umbera, který se spolu se svým čtrnáctiletým synem vydává na dlouhou cestu do Irska, aby se zúčastnil pohřbu své bývalé tchyně. Tato zdánlivě běžná situace se však postupně proměňuje v hlubokou psychologickou sondu do Aaronovy minulosti i současnosti, a nejen jeho. Boyne zde citlivě rozplétá témata dětských traumat, pocitu viny, rozpadu rodiny i křehkosti vztahu mezi rodičem a dítětem. Zároveň se vrací k postavám a motivům z předchozích dílů série a postupně skládá dohromady pestrou mozaiku lidských osudů, které jsou navzájem provázány víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Právě tato promyšlená provázanost je jednou z velkých předností celé tetralogie – autor neokázale a téměř až nenápadně trousí ústy svých postav malé nápovědy a je na vás si to celé poskládat dohromady. Vzduch působí jako poslední dílek celé skládačky, který najednou dává smysl osudům postav, tématům a mnoha drobným náznakům z předchozích knih, a uzavírá tak celkový obraz, který všechny čtyři Živly dohromady tvoří. Boyne dokáže na relativně malém prostoru vyvolat silné emoce a otevřít témata, která nejsou jednoduchá ani příjemná: traumata z dětství, tíhu nevyřčených pravd či otázku, zda je vůbec možné se s minulostí skutečně vyrovnat. Přesto v románu nechybí ani jistá naděje – tichá, křehká a opatrná, která je dokonalou tečkou za Vodou, Zemí, Ohněm a Vzduchem. Právě tato kombinace syrové lidskosti, napětí a postupného uzavírání příběhového kruhu dělá ze Vzduchu mimořádně podařené a silné zakončení celé série – přesně takové, jaké si zaslouží. Je takovým očistným a opojným nádechem poté, co jsme dlouho zadržovali dech.

Obrovskou zásluhu na působivosti audioknižního zpracování Vzduchu má také pro mě doposud neznámý interpret Richard Fiala pod režisérským dohledem Apoleny Novotné. Jeho klidný, soustředěný projev přesně vystihuje introspektivní charakter románu a dokáže citlivě zachytit Aaronovu vnitřní rozpolcenost i postupně narůstající napětí mezi otcem a synem, kteří jsou spolu se svými bolístkami zavření na mnoho hodin ve stejném prostoru, ze kterého není úniku. Fiala pracuje s hlasem velmi přirozeně a dává tak naplno vyniknout samotnému textu a jeho emocionální síle i hloubce. Díky tomu audiokniha působí intimně a autenticky – jako byste seděli v letadle hned vedle hlavního hrdiny a sdíleli s ním jeho dlouhou cestu plnou vzpomínek, pochybností i bolestného hledání smíření. Ráda objevuji nové zajímavé vypravěčské hlasy a Richard Fiala si mě svou interpretací okamžitě omotal kolem prstu, takže za mě rozhodně palec nahoru. Pozornost si zaslouží i na emoce a nervy brnkající hudba Vladivojny la Chii, která svými experimentálními skladbami na pozadí umocňuje vaše prožívání děje.

John Boyne mě opět utvrdil v tom, že má svým čtenářům hodně co říct a ať už je pravda jakkoli bolestná, neuhne před ní ani o píď. Tetralogií Živly a Chlapcem v pruhovaném pyžamu si u mě vydobyl pozici autora, od kterého si automaticky ráda poslechnu či přečtu cokoli, co od teď vydá – je to zkrátka pan vypravěč. Vzduch je vynikajícím závěrem série, až je mi skoro líto, že je tahle emočně nelehká, avšak katarktická jízda u svého konce. Nezbývá mi tedy než vyčkávavě vyhlížet, s čím se Boyne vytasí příště, a doufat, že se dočkáme i audio zpracování. 🙂