Povznesení: O hranicích poznání

Mám ráda sci-fi, která se nebojí velkých nezodpovězených otázek, se kterými si lidstvo již celá staletí marně láme hlavu. Vždyť který jiný žánr dokáže lépe kombinovat vědecké poznatky s filozofií a trochou té fantastiky než právě science fiction a zabalit to do dobrého příběhu? To byl hlavní důvod, proč jsem po jakožto další audioknize k poslechu sáhla právě po Povznesení od Martina MacInnese. Zápletka slibuje přemýšlivou sci-fi nořící se do hlubin oceánu i vesmíru, kde se skrývají odpovědi na otázku původu lidstva. To zní přesně jako můj šálek čaje, o to víc, že se audioknižního zpracování chopilo mé oblíbené vydavatelství OneHotBook a knihu načetla skvělá Klára Suchá. Jak se mi tedy poslouchalo? Dozvíte se v recenzi. 🙂

Jak málo toho víme! Stačí pohlédnout ke hvězdám – nebo se ponořit do hlubin oceánu… 

Mikrobioložka Leigh, která vyrůstala v Rotterdamu po boku násilnického otce, si už od dětství nachází útočiště spíše ve světě vědy než mezi lidmi. Mikroskopické formy života ji fascinují natolik, že ji její výzkum zavede až na samotnou hranici lidského poznání – k průzkumu nově objeveného hlubokomořského příkopu v Atlantském oceánu. Právě tam expedice narazí na objev, který zásadně zpochybní dosavadní představy o původu lidstva. To, co se skrývá v temných hlubinách oceánu, však nezůstane bez následků. Přelomový objev spustí řetězec událostí, který přesahuje hranice vědy a vede až k utajenému vesmírnému programu. Leigh je vybrána jako členka mise, jež nemá obdoby – musí opustit svou nemocnou matku i mladší sestru a vydat se na cestu k okraji Sluneční soustavy. Právě tam má posádka pátrat po záhadném zdroji signálu, který s podivnou anomálií na dně oceánu úzce souvisí. Výprava tak otevírá otázku, která je stejně děsivá jako fascinující: odkud vlastně pocházíme?

Román Povznesení, nominovaný na prestižní Bookerovu cenu, není tak úplně typická sci-fi. Stojí totiž na pomezí intimního rodinného dramatu a velkolepé sci-fi vize, přičemž právě toto propojení z něj dělá netypický čtenářský a posluchačský zážitek, který rozhodně nesedne každému. Martin MacInnes zde otevírá otázky, které dalece přesahují rámec žánru – zkoumá zázrak lidské evoluce, naše místo ve vesmíru i hranice poznání, na které narážíme ve chvíli, kdy se snažíme pochopit něco, co nás bytostně přesahuje. MacInnesova vize je nesmírně čtivá, ale nenechte se mýlit, nejedná se o akční science fiction zaměřenou na příběh. Spíše tu platí, že samotná cesta je cíl, a pokud vás zajímá především ten cíl, tohle není tak úplně poslech pro vás.

Povznesení je literární sci-fi, sci-fi, která sbírá ocenění mimo žánr fantastiky, což vám o povaze díla mnohé napoví. Čekejte román plný velkých ideí a myšlenek, ale nečekejte, že dostanete jednoznačné odpovědi. Čekejte intimní mozaikovité vyprávění se zaměřením na vědu a filozofii, ale nečekejte sci-fi klasického střihu, která vás z bodu A do bodu B dovede přímočaře se spoustou našlapaných scén, výstřelů z laserových zbraní a nečekaných zvratů. Příběh plyne pomalu, je spíše kontemplativní a silně zaměřený na vnitřní svět hlavní hrdinky, její vztah k rodině i její postupné odcizování od lidí. Právě tato introspektivní rovina může být pro některé posluchače tím největším lákadlem – láká-li vás pečlivě vystavěná atmosféra, detailní vykreslení emocí a myšlenek i neustálé kladení existenciálních otázek. Pro jiné však tak atraktivní být nemusí, protože samotná sci-fi linka zde někdy ustupuje do pozadí a působí spíše jako rámec pro osobní příběh postav. Je to zkrátka kniha, kterou někdo ocení a někdo naopak bude jen zmateně kroutit hlavou, co to vlastně mělo být.

Osobně se nacházím někde mezi tím. Na jednu stranu jsem audioknihu hltala díky její čtivosti, myšlenkám, objevům a kroužení kolem těch velkých nezodpovězených otázek, na druhou stranu jsem ale začala zhruba ve třech čtvrtinách příběhu tápat. Vyprávění se zde začíná podivně tříštit a v závěru mě zanechalo poněkud zmatenou s mnoha otázkami a s pocitem, že autor tak úplně nevyužil potenciálu, který mu námět skýtal. Rozhodně ale nelituji, že jsem si Povznesení pustila do uší. Takových audioknih nevychází mnoho a já si z poslechu vskutku měla co odnést.

Interpretace Kláry Suché v režii Víta Maloty je v Povznesení jedním z hlavních pilířů celého poslechového zážitku. Však má s podobnými tituly více než bohaté zkušenosti a jelikož jsem jich sama pár naposlouchala, můžu potvrdit, že jí hrají přímo do noty. Více než čtrnáct hodin dlouhou audioknihu zvládá s naprostou jistotou a lehkostí, přičemž skvěle vystihuje její rozjímavý, místy až hypnotický charakter. Její projev je klidný, soustředěný a velmi přirozený, což se k introspektivnímu stylu vyprávění dokonale hodí – v pomalejších, filozofičtějších pasážích dokáže udržet pozornost, aniž by sklouzla k monotónnosti, a v těch emotivnějších naopak citlivě pracuje s napětím i emocemi. Díky její interpretaci dostává příběh ještě větší hloubku, a i v momentech, kdy by se posluchač mohl v textu ztrácet, ho hlas Kláry Suché bezpečně provází dál. Minimalistické zvukové zpracování navíc nechává plně vyniknout samotnému textu a potvrzuje, že právě v jednoduchosti může spočívat největší síla.

Povznesení je bez pochyb jednou z těch polarizujících děl, která rozdělí své čtenáře a posluchače na dva tábory, z nichž jeden chrlí chválu a druhý chrlí kritiku. Není to ani dobře, ani špatně, záleží pouze na tom, co od poslechu čekáte vy a zda tohle zní jako něco, co by vás mohlo zajímat. Pokud je to váš šálek čaje, naladíte se na její vlnu a tempo a přistoupíte na její přemýšlivý tón, odmění vás silným, atmosférickým příběhem, který ve vás bude ještě dlouho doznívat. Pokud tohle není pro vás, raději si pusťte do uší třeba Expanzi nebo Mycelium. Více si to užijete a nebudete Povznesení zbytečně kazit hodnocení. 🙂