Poslední zkouška Sebastiana Bergmana

Sebastian Bergman je můj oblíbenec, i když ho vlastně jako člověka nemám ani trochu ráda a považuji ho za dost nesnesitelného jedince. Zvláštní, ale skutečně je to tak. Tenhle sebestředný, manipulativní a na první dojem nesympatický sukničkář a policejní psycholog je hlavním (anti)hrdinou krimi série švédského autorského dua Michaela Hjortha & Hanse Rosenfeldta, kterou v audiu vydává mé oblíbené vydavatelství OneHotBook a které svůj hlas propůjčuje skvělý Aleš Procházka. Nějakou chvíli to trvalo, ale konečně jsem se dostala k dalšímu, pátému dílu série s názvem Poslední zkouška a pustila si ho do uší. Sebastiana v něm tentokrát čeká vskutku zákeřný protivník a jako vždy nebude chybět ani pořádná porce osobních trablů. Jak se mi tedy Poslední zkouška poslouchala? Dozvíte se v recenzi na audioknihu. 🙂

Sebastian Bergman, uznávaný policejní psycholog a prvotřídní sukničkář, tentokrát stojí před případem, který se vymyká všemu, co doposud zažil. Pachatel nepůsobí jako typický sériový vrah hnaný impulsy nebo temnými nutkáními. Naopak – jeho činy mají chladnou logiku a jasně promyšlený záměr. Zaměřuje se na lidi spojené s mediálním světem a fenoménem rychlé slávy, který vnímá jako nebezpečný pro celou společnost. Oběti dostávají zvláštní šanci na přežití – test všeobecných znalostí o šedesáti otázkách. Aby uspěly, musí v této mrazivé „poslední zkoušce“ správně odpovědět alespoň na třetinu z nich. Jenže svět, ze kterého pocházejí, nikdy nestál na vědomostech ani intelektu. A tak policie postupně nachází těla těch, kteří „neprospěli“, s chladným hodnocením jejich selhání. Vyšetřování se rychle komplikuje a ukazuje se, že pachatel není jen o krok napřed, ale možná hraje mnohem hlubší a nebezpečnější hru, než se zpočátku zdá. Torkelův tým se tak ocitá pod obrovským tlakem – nejen kvůli brutálním vraždám, ale i kvůli vlastním osobním démonům, které začínají čím dál víc prosakovat do jejich práce. Vztahy mezi kolegy se napínají, staré rány se otevírají a Sebastian musí čelit nejen geniálnímu protivníkovi, ale i sám sobě.

V Poslední zkoušce přichází Hjorth a Rosenfeldt s velice zajímavou zápletkou. Ačkoli zásadně nesouhlasíte s metodami vraha, jak dát společnosti najevo svá přesvědčení, přece jen musíte uznat, že na jeho pohnutkách něco bude. Pere se to ve vás a ani trochu se vám to nelíbí, ale něco ve vás vám našeptává, že ten šílenec, který má na svědomí mnoho lidských životů, má v něčem pravdu. Autoři v pátém díle série přicházejí s originálním a lehce znepokojivým motivem, který propojuje vraždy s jakousi zvrácenou vědomostní soutěží, a zároveň otevírá širší témata vlivu médií, sociálních sítí a kultu rychlé slávy na společnost i jednotlivce. Právě tahle rovina dává příběhu přesah a nečekaně morální ozvláštnění a nutí k zamyšlení nad tím, co všechno může v určité mysli spustit pocit zklamání a potřeba „spravedlnosti“. Výsledkem je moderní krimi thriller, který je nejen strhující, ale i myšlenkově provokativní.

Jak je pro sérii se Sebastianem Bergmanem v hlavní roli již typické, autoři nezůstávají jen u samotné kriminální zápletky. Velký prostor dostávají i vztahy uvnitř vyšetřovacího týmu a osobní trable hlavních postav – tentokrát řeší každý něco, takže zavítáme do soukromí Sebastianovi, Vanje, Torkelovi, Ursule a také Billymu, který mě nemile zaskočil už v předchozím díle. Jsou to právě vztahy a osobní problémy, které pojí jednotlivé díly série v pevný celek, a ačkoli se krimi zápletka na konci každé knihy vyřeší, příběh vždy pokračuje dál. Tentokrát se však v Poslední zkoušce autoři netypicky zaměřují více na samotný případ televizního vraha a osobní rovinu odsouvají na druhou kolej, což rozhodně přispělo k svižnějšímu tempu vyprávění a uspokojivé gradaci až do samotného napínavého závěru. Možná proto mi Sebastian připadal o něco sympatičtější než obvykle, žezlo antipatie však od něho převzala „ublížená“ Vanja a Billy, který není tím, kým se na první pohled zdá. Sečteno a podtrženo, Poslední zkouška je za mě povedeným dílem série, který vás dokáže překvapit nečekanými zvraty a také přimět popřemýšlet nad současným stavem společnosti.

Ani tentokrát nesměl v Poslední zkoušce chybět Aleš Procházka. Jeho interpretace v režii Michala Bureše je opět naprosto spolehlivá a stále si drží vysoký standard, na který jsme my posluchači této série již zvyklí. Je znát, že má postavu Sebastiana Bergmana i celý svět kolem něj dokonale „načtený“ – jeho projev působí jistě, vyváženě a především velmi přirozeně. Dokáže přesně vystihnout jak analytickou rovinu vyšetřování, tak i jemnější psychologické nuance a napětí, které se mezi postavami postupně stupňuje. Pokud máte předchozí čtyři díly série poslechnuté, víte stejně dobře jako já, že autoři staví své příběhy na obou těchto rovinách a jsou tedy neoddělitelnou součástí zážitku. Příjemná stopáž 14 hodin 20 minut tak hezky plyne a odsýpá a zvláště v závěru vás nenechá vydechnout. A tak to má v případě dobré severské krimi být, nemyslíte?

Je již zvykem, že jednotlivé díly série končí pořádným cliffhangerem týkajícím se osobních životů hlavních postav, a ani Poslední zkouška není výjimkou. Michael Hjorth a Hans Rosenfeldt rozhodně vědí, jak si zajistit, aby o své čtenáře z nedostatku zájmu nepřišli. Na mě to funguje na výbornou – hned mě to donutilo zapátrat po další části. A dobrou zprávou je, že šestý díl s názvem Vyšší spravedlnost zrovna před pár dny vyšel, takže na něj nemusíme dlouze čekat a hned si ho můžeme pustit do uší, což vždy potěší. Budu se tedy na vás těšit snad brzy u další recenze na Sebastianovy případy a jiné eskapády. 🙂