Dům na úskalí: Poirot vyšetřuje vraždu, která ještě nebyla spáchána

Jestli je něco, čím si můžeme v životě být jistí, tak je to neustálá změna. Naštěstí však existuje vzácná hrstka věcí, na které je vždy spoleh a které neblahým změnám nepodléhají. Třeba že Hercule Poirot nikdy nepodcení význam svých šedých buněk mozkových, že jeho knír bude za všech okolností bezchybný a že Agatha Christie dokáže i zdánlivě nevinnou dovolenou během několika stránek proměnit v pořádně zapeklitý případ. Právě na odpočinek se slavný belgický detektiv chystá také v románu Dům na úskalí, jenže jak už to tak u Poirota bývá, klid mu příliš dlouho nevydrží. Když tedy mé oblíbené audio vydavatelství OneHotBook vydalo další poirotovku v podání nepřekonatelného Lukáše Hlavici, nebylo nad čím přemýšlet a já se s chutí znovu pustila do pátrání. Dokázala jsem tentokrát královně detektivek nahlédnout do karet a přijít celé záhadě na kloub dřív než Poirot? Inu… mé šedé buňky zřejmě stále potřebují trochu tréninku. Jak se mi Dům na úskalí líbil a jak se povedlo jeho audioknižní zpracování, se dozvíte v recenzi. 🙂

„Vypátrat zločin dřív, než je spáchán – to je skutečně výjimečně obtížné…“ 

Kapitán Hastings tráví společně se svým starým přítelem Herculem Poirotem poklidné dny v přímořském letovisku St. Loo na jihu Anglie. Belgický detektiv je tou dobou již na odpočinku a zdá se, že jeho největší starostí budou tentokrát jen sluneční paprsky, pohodlí hotelu Majestic a tradiční špičkování s Hastingsem. Jenže klidné nicnedělání vezme brzy za své, když se dvojice seznámí s půvabnou mladou Nick Buckleyovou, majitelkou starého Domu na úskalí stojícího na výběžku nad mořem. Nick se během rozhovoru zmíní o několika podivných nehodách, při nichž v poslední době jen o vlásek unikla smrti. Sama je považuje za důkaz svého neobyčejného štěstí, Poirot však zpozorní ve chvíli, kdy na jejím klobouku objeví čerstvou dírku po kulce a poblíž nalezne i samotnou vystřelenou kulku. Náhoda? To si slavný detektiv rozhodně nemyslí. A přestože ještě před chvílí tvrdil, že jeho kariéra definitivně skončila, představa, že se někdo pokusil zavraždit mladou ženu doslova před jeho očima, je pro jeho profesní ješitnost zkrátka příliš velkou výzvou. Hercule Poirot se tak znovu pouští do pátrání – tentokrát ne po vrahovi, ale po někom, kdo se jím teprve hodlá stát.

Dům na úskalí patří k těm poirotovkám, u nichž Agatha Christie od samého začátku mistrně pracuje s pocitem, že něco nesedí, jen je zatraceně těžké přijít na to co. Zdánlivě přímočará otázka, kdo usiluje o život mladé Nick Buckleyové, se postupně rozrůstá v důmyslnou skládačku plnou polopravd, falešných předpokladů a detailů, jejichž význam se ukáže až mnohem později. Silným tématem je proto především zdání versus skutečnost – nic a nikdo nemusí být přesně tím, čím se na první pohled jeví, a Christie si s očekáváním čtenáře či posluchače pohrává s evidentní chutí. Do toho přimíchává své oblíbené motivy peněz, dědictví, mezilidských vztahů, žárlivosti a skrytých motivací, takže podezřelý je chvílemi snad úplně každý.

Tentokrát navíc není o několik kroků před ostatními ani samotný Hercule Poirot. Případ Domu na úskalí mu dává pořádně zabrat, několikrát musí své závěry přehodnotit a dlouho mu uniká ona drobnost, která by celý obraz konečně poskládala dohromady. Právě to podle mě příběhu výrazně prospívá – že tápeme my, to je už součástí celého zážitku, ale tápající génius zajistí napětí prakticky až do závěrečného odhalení. Děj má přitom příjemně svižné tempo a Christie nesází na akci, nýbrž na postupné vršení stop, podezření a nenápadných nesrovnalostí. Výsledkem je přesně ten typ „christieovsky“ zamotaného případu, který je tak akorát komplexní, aby člověka neustále nutil v duchu přeskupovat podezřelé a při závěrečném vysvětlení si říct ono uspokojivé: Aha, samozřejmě!

Příjemným bonusem je i samotné prostředí. Slunné přímořské letovisko a elegantní hotel Majestic vytvářejí půvabně starosvětskou kulisu, pod jejímž uhlazeným povrchem ovšem číhá něco mnohem temnějšího. Agatha Christie přitom čerpala z míst, která dobře znala – předobrazem hotelu Majestic se stal hotel Imperial v jejím rodném Torquay a inspirací pro samotný Dům na úskalí byl nedaleký Rock End House. Možná i proto působí prostředí tak živě a konkrétně. A přestože jde o román z roku 1932, jeho hra s manipulací, důvěrou, lidskou chamtivostí a ochotou věřit tomu, co zapadá do našeho předem vytvořeného obrazu světa, funguje bez problémů i dnes. Pro milovníky klasických detektivek je to zkrátka Christie ve velmi dobré formě – chytrá, hravá, napínavá a dostatečně zákeřná na to, aby vás zase jednou elegantně vodila za nos a nepokrytě si tu hru na kočku a myš (nebo autorku a jejího čtenáře) užívala.

A pak je tu samozřejmě Lukáš Hlavica, bez kterého si už audioknižního Hercula Poirota v produkci OneHotBook snad ani neumím (a nechci) představit. V režii Michala Bureše opět předvádí přesně ten typ interpretace, který k detektivkám Agathy Christie sedí jako ulitý – kultivovaný, elegantní, precizní a zároveň dostatečně živý a v Poirotově podání i lehce melodramatický, aby ani na chvíli nesklouzl k monotónnosti. Poirotovi propůjčuje jeho typickou směs sebejistoty, puntičkářství, ješitnosti i brilantního úsudku, zatímco Hastings působí vedle něj příjemně bezprostředně a lidsky. Stejně samozřejmě si Hlavica poradí i s pestrou galerií dalších postav, které od sebe odlišuje jemnými změnami hlasu a intonace, takže se posluchač ani v zamotanějších pasážích neztrácí. Právě jeho schopnost dát každé postavě vlastní hlas a současně zachovat onu příjemně starosvětskou atmosféru klasické anglické detektivky dělá z poslechu onu příjemnou sázku na jistotu, kterou jsem zmínila v úvodu recenze. A ano, budu se zase opakovat: pro mě je Lukáš Hlavica zkrátka ten nejlepší audioknižní Poirot a Dům na úskalí na tom vůbec nic nemění.

I tentokrát to Agatha Christie dokázala – a ne, nemluvím o tom, že mě případem Domu na úskalí totálně napálila a že jsem v mé teorii, kdo se to snaží slečnu Buckleyovou tak vehementně zavraždit, byla úplně mimo. Mám na mysli to, že mi znovu potvrdila, jak vynikající je vypravěčkou, s jakou pečlivostí umí vystavět zašmodrchanou zápletku a jak to vše umí dát dohromady tak, aby se čtenář a posluchač výsostně bavil, i když už těch případů Hercula Poirota přečetl či si pustil do uší desítky. To je známka skutečně výjimečného talentu a v kombinaci s produkcí OneHotBook a interpretací Lukáše Hlavici jsme jako Poirotovi fanoušci či milovníci detektivek staré školy v těch nejlepších rukou. Přes osm hodin poslechu uplynulo vskutku velice příjemně a já už se pomalu začínám těšit na další případ pro Belgičanovy malé šedé buňky mozkové, protože v životě jsou jistoty, kterých bychom se měli držet. Tak zase někdy na slyšenou!