Poirot řeší vraždu Po pohřbu

Předvánoční shon si začíná vybírat svou daň a já zatoužila pustit si do uší něco nenáročného a osvědčeného, zkrátka klasiku, u které budu moci na chvíli utéct realitě a setkat se se starými známými. Po čem jiném tedy sáhnout než po dalším případu geniálního Hercula Poirota z pera Agathy Christie a v podání nepřekonatelného Lukáše Hlavici? Mé oblíbené vydavatelství OneHotBook shodou okolností zrovna nedávno vydalo audioknihu Po pohřbu, ve které musí postarší belgický ješita s knírem opět zapojit své šedé buňky mozkové a rozluštit další z řady zapeklitých vražd. Jak se audiokniha vydařila, se dozvíte v recenzi. 🙂

Na smuteční hostině po pohřbu Richarda Abernethieho zazní z úst jeho sestry Cory Lansquenetové věta, která v místnosti zanechá nepříjemné ticho: „Ale zavraždili ho přece, ne?“ Většina přítomných její slova bere jako další z jejích neomalených a poněkud pomatených poznámek. Rodina je přesvědčená, že Richard zemřel přirozenou smrtí, a stejného názoru je i pan Entwhistle, rodinný právník a dlouholetý přítel zesnulého. Jenže hned následující den je sama Cora brutálně zavražděna. Náhle se nabízí otázka, zda její nepatřičná poznámka přece jen neobsahovala zrnko pravdy. Pokud byl Richard skutečně zabit, okruh podezřelých se nepříjemně zužuje – motiv by měli právě členové rodiny, kteří si dělí nemalé dědictví, a navíc nikdo z nich nemá pro dobu vraždy Cory neprůstřelné alibi. Pan Entwhistle proto neváhá a obrací se s prosbou o pomoc na slavného belgického detektiva Hercula Poirota, aby rozpletl síť rodinných vztahů, skrytých křivd a chamtivosti.

Po pohřbu patří k pozdějším dílům v sérii případů belgického génia Hercula Poirota. Slavný detektiv je zde již postarším pánem, a i když mu to na brilantním postřehu a dedukci nic neubírá (právě naopak), autorka jako by ho chtěla trochu šetřit a dopřát mu aspoň zčásti zasloužilý odpočinek. Na scéně se totiž Poirot objeví až po nějaké době a je mu věnováno o něco méně prostoru než obvykle. Vůbec to ale nevadí, protože příběh stojí především na psychologii postav a pečlivě vykreslených rodinných vztazích Abernathieových. Autorka si tu s chutí bere na mušku to, co obvykle vynese na povrch téma dědictví v bohatých rodinách – chamtivost, skryté křivdy a pokroucenost charakteru tváří v tvář možnosti zdědit pořádný balík peněz. Smrt jednoho člena rodu spustí řetězec událostí, který ukáže, že zdánlivě spořádané vztahy mají k idyle daleko a že staré rodinné domy často skrývají víc než jen zašlé vzpomínky a drahé porcelánové čajové sety. Christie přitom mistrně pracuje s náznaky, polopravdami a drobnými detaily, které zpočátku vypadají bezvýznamně, ale později do sebe zapadnou s poirotovsky pečlivou logikou. Jde o klasickou detektivku staré školy, která nestaví na brutálních scénách, ale na pečlivém vyšetřování, pozorování lidských povah a logickém uvažování. A přesně to umí Agatha Christie na jedničku.

Já vím, že se pořád opakuji, ale co tu mám napsat jiného? Lukáš Hlavica je pro mě prostě a jednoduše ten nejlepší audioknižní Hercule Poirot a nikdo mi to nevymluví. Proto mám velikou radost, že se sbírka audioknih od OneHotBook stále tak utěšeně rozrůstá a nadšenci do staromilských detektivek mají pořád co poslouchat. Lukáš Hlavica v režii Michala Bureše je už pro mě s Herculem Poirotem pevně spjatý a ani v Po pohřbu nezklame. Jeho přednes je klidný, precizní, dokonale vystihuje poirotovskou pečlivost, důvtipné dloubance autorky do tehdejší společnosti i příjemně starosvětskou atmosféru příběhu. Každé postavě dokáže dodat osobitý charakter, aniž by sklouzl k přehrávání, a posluchače stylově vede spletitou sítí indicií a geniální logikou Agathy Christie, která vás pokaždé lišácky převeze. Tohle se prostě nikdy neomrzí a audioknižní zpracování z produkce OneHotBook je už jen sázkou na jistotu.

Agatha Christie mě zase dostala – na to, kdo je vrah, bych nepřišla, ani kdyby mě na okamžik osvítil duch detektivního génia. A víte co, myslím, že v tom také tkví kouzlo jejích knih. Vždyť jaké zklamání by to bylo, kdybychom pokaždé už polovině poslechu byli schopní uhádnout, kdo je tím zákeřným vrahem v pozadí? Mnohem zábavnější je skoro vždy špatně hádat spolu s nic netušícími zúčastněnými a nechat na Poirotovi, aby nám v závěru zase vytřel zrak. A Po pohřbu tohle splňuje do puntíku. Už teď se těším, až si do uší pustím další z případů mého oblíbeného detektiva, protože někdy je zkrátka fajn dostat přesně to, co očekáváte. 🙂