Pán chaosu: Šesté Kolo času

Přišel čas pokořit další díl Kola času a vydat se spolu s Randem, Nyneivou, Egwain, Mattem a Perrinem za dalším dobrodružstvím nevyhnutelně směřujícím k obávané Poslední bitvě, která rozhodne o osudu světa. Šestá část s názvem Pán chaosu je ale pořádné audioknižní monstrum – čítá celých 53 hodin 33 minut, což hravě překoná i nejdelší audioknihu, kterou jsem kdy poslouchala – vynikající To, kultovní horor od Stephena Kinga. Tak tedy: Výzva přijata! Co má Robert Jordan v rukávu pro své postavy schované tentokrát? Kam se cesta Draka Znovuzrozeného a jeho přátel i nepřátel posune v dlouhé šachové hře, kterou s námi autor hraje? Jak se mi tedy další díl této epické fantasy v podání nepřekonatelného Pavla Soukupa poslouchal a líbil? Dozvíte se v recenzi. 🙂

Moc pána zla uvězněného v Šajol Ghúlu sahá každým dnem dál a dál.…

Rand al’Thor, Drak Znovuzrozený, stojí před úkolem, který nemá obdoby – musí dát dohromady roztříštěné národy a připravit je na Poslední bitvu, jež přijde ve chvíli, kdy se Temný definitivně vymaní ze svého vězení. A ten už o sobě dává čím dál hlasitěji vědět. Některé pečetě praskly, jeho vliv sílí, do hry se vracejí dva z nejnebezpečnějších Zaprodanců a ve stínech se objevuje děsivá bytost Šaidar Haran, myrddraal s mocí, jakou svět dosud nepoznal. Jako by to nestačilo, krajinu sužují spalující vedra a rovnováha světa se viditelně bortí. V Tar Valonu mezitím usedá na amyrlinský stolec nová vládkyně Bílé věže, která je přesvědčená, že Randa je nutné dostat pod kontrolu – a pokud to nepůjde jinak, tak i silou. Podobně smýšlejí i Aes Sedai, které po převratu uprchly do Salidaru. Právě odtud se vydávají Nyneiva a Elain, právoplatná dědička andorského trůnu, na nebezpečnou výpravu za legendárním ter’angrealem, jenž by mohl ukončit zhoubné vedro a vrátit světu přirozený řád. Jejich cesta je však zavede přímo do spárů Bělokabátníků, fanatických nepřátel jejich řádu. Na druhém konci kontinentu cítí Perrin Aybara, další z ta’veren, neodolatelné pouto, které ho táhne zpět k Randovi. A s ním vyrážejí na cestu i lučištníci z Dvouříčí – poprvé po mnoha staletích opouštějí své domovy, aby se zapojili do války, která rozhodne o osudu světa.

Přiznám se, že jsem z Pána chaosu měla vzhledem k jeho monstrózní stopáži trochu obavy – přece jen se v pár posledních dílech Kola času autor až příliš vyžíval v popisných pasážích a děj jako by neustále kroužil kolem něčeho, co by mohlo být důležité, ale pak se zase odklonil jinam, kde opět začal v pomalých kruzích obíhat. Musím ale s potěšením říct, že obavy vůbec nebyly na místě – šesté Kolo času mě velice mile překvapilo, dokonce až natolik, že se stalo mým zdaleka nejoblíbenějším dílem série. Šestá část, která je už velice blízko polovině celé ságy, posouvá vyprávění do fáze, kdy už nejde jen o střety dobra se zlem, ale především o mocenské hry, manipulaci a zákulisní tahy. Rand al’Thor se sice připravuje na nevyhnutelnou Poslední bitvu, jenže mnohem bezprostřednější hrozbou se stávají ti, kdo by ho chtěli řídit, usměrňovat nebo rovnou zkrotit. Aes Sedai se štěpí, urození pánové, služebníci zla i bělokabátníci sledují vlastní zájmy a téměř každý sní o moci – často bez ochoty naslouchat druhým. Právě neochota komunikovat, nevyřčené myšlenky a tajené plány vytvářejí napětí, které žene příběh kupředu. V klubku intrik a „plánů v plánech“ musí Rand rychle dospět, zesílit a naučit se hrát hru, v níž je sám figurou i hráčem zároveň. A nepomáhá ani to, že svou hlavu teď sdílí ještě s někým jiným…

I když je Pán chaosu mnohem dynamičtější a dějovými zvraty našlapanější než jeho předchůdci, je stále třeba počítat s tím, že Robert Jordan nikam nespěchá, vychutnává si svou epickou jízdu dosyta a často do nejmenších detailů. Zprvu se kolo otáčí pomalu, teprve se rozhřívá, ale jak příběh postupuje kupředu, točí se čím dál rychleji a rychleji, až v úplném závěru div nevypadne z osy. Autorovo pečlivé přemisťování a rozestavování figurek na fantasy šachovnici z předchozích částí se zde vyplácí – najednou vše zapadá do celkové skládačky, najednou vás hrdinové překvapí zvratem, na který zíráte s otevřenými ústy, najednou zjistíte, že vás postavy, které vám předtím spíše lezly na nervy, začínají neskutečně zajímat. Ano, stále se tu najdou drobnosti, nad kterými se trochu ušklíbám (třeba Jordanova posedlost neustále komentovat, jaký a jak moc (ne)odhalený má jaká žena výstřih, nebo nekončící komentáře mužských hrdinů o tom, jak jsou ženy zvláštní a jak jim vůbec nerozumí), ale jelikož se toho tentokrát děje spoustu, neměla jsem tolik prostoru se na tyto moje mrzutůsky soustředit. A to je dobře, mám radost, že byl tohle po nějaké době díl, který mě pohltil a ihned namlsal na další nášup. Kolo času se začíná otáčet opravdu zajímavým směrem.

Interpretace Pavla Soukupa pro mě představuje pevný a opěrný bod celého zážitku z poslechu Kola času, takže i tentokrát se budu opakovat a řeknu, že bez něj by to zkrátka a jednoduše nebylo ono. Jeho klidný, sametový hlas je vaším jediným průvodcem po více než 53 hodin a neuplyne ani vteřina, kdy by se vám jeho interpretace přejedla. Právě naopak, hravě udrží vaši pozornost, i když se autor zrovna noří do svých oblíbených detailních popisů toho, jak je kdo zrovna vyšňořený, a pomáhá orientovat se v rozsáhlém množství hrdinů a dějových linií, které s každým dalším dílem série bobtnají a bobtnají. Díky jeho jako vždy vynikajícímu podání je Pán chaosu opět důležitým dílkem příběhu, který fanoušci nebudou chtít minout, a po kterém budou chtít rovnou pokračovat v této monumentální epické fantasy krasojízdě dál.

Kolo času dál tká, jak si Kolo času přeje a epické dobrodružství se svým vlastním tempem neustále posouvá kupředu. V Pánu chaosu Robert Jordan opět dokázal udělat hned několik nečekaných tahů na šachovnici, které zamíchaly dějem a pozměnily hru natolik, abych už se zvědavostí začala pokukovat po sedmé části. Ta už je naštěstí k dispozici pro přidání do našich audio knihovniček, takže není na co čekat. Po skvělé šestce jsem neskutečně zvědavá, kam se figurky tohoto velkolepého příběhu pohnou dál a jak ten obrovský kolos autor ukočíruje tak, aby se pomalu začal stáčet ke svému závěru (přece jen už jsme téměř v polovině). Těším se tedy v další recenzi snad brzy. 🙂