Zrovna když mě napadlo, jak je možné, že se ještě žádné z audioknižních nakladatelství nechopilo nejznámější (a podle mě nejlepší) knihy Johna Greena, rozkřiklo se, že příběh Hazel Grace a Augusta Waterse už se chystá. Nejvíc mě ale potěšilo, že se ho ujme OneHotBook a že audiokniha bude dvouhlasá. U toho jsem nemohla chybět.
Fin Macleod je tu potřetí a naposledy a já si trpělivě počkala na audioknižní zpracování od nakladatelství OneHotBook. Jak jinak tuhle sérii příběhů zakončit, než jak jsem ji začala – vyprávěnou zádumčivým hlasem Jiřího Dvořáka, zatímco někde na pozadí fučí skotský vítr?
Bohužel teď moc nestíhám číst ani psát recenze, ale tuhle jednu recenzi prostě zvládnout musím. Nejenže to té knížce dlužím (měla jsem ji rozečtenou už hooodně dlouho), navíc se určitě bude hodit (vždycky jsem chtěla pozorumět lidem, kteří páchají zlo) a i příznivci tvůrčího psaní v ní najdou spoustu užitečného. Takže tady je – Nebezpečné osobnosti od Joa...
Když detektivka, tak nejlépe ve formě audioknihy. Jedině tak to má pro mě tu správnou atmosféru a příběh si pořádně vychutnám. Tentokrát jsem si do uší pustila jednu ze severských detektivek – Zabijáky od dánského spisovatele Jussiho Adlera-Olsena a vy si můžete přečíst recenzi. 😉
Ve svém starém psacím stole mám šuplík a v tom šuplíku si schovávám poklady. Jak jste správně uhodli, nenašli byste tam šperky ani nic podobného, jen spoustu popsaných papírů. V tomto příspěvku vás tam nechám nahlédnout a ukážu vám úplně první příběh, který jsem kdy napsala.
Je tu čtvrtá část zápisků z deníku, nejen toho spisovatelského. Čtěte, pokud vás zajímá, co momentálně dělám, chystám, kutím, čtu, poslouchám, provádím, co nestíhám a co naopak stíhám a co mě zaujalo. 😉
Dnešní doba je krásná v tom, že nám naši oblíbení umělci nejsou tak vzdálení, jak by se mohli zdát. Mohou pobývat třeba někde v Africe, ale internet už je skoro všude a kdo ho nepoužívá, škodí sám sobě. To pochopili i spisovatelé, a tak spoustu z nich můžete sledovat na sociálních sítích.
Je zvláštní, že někdy k vám knížky, které si zrovna potřebujete přečíst, přijdou úplně samy. Náhoda? Se mnou a Dokonalým životem od Pavla Vosoby to tak bylo. Ve schránce mi přistál e-mail, jestli nechci napsat recenzi na knihu od českého autora, o kterém jsem ještě neslyšela. A já chtěla.
Vypadá to, že tahle rubrika zkrátka bude vycházet po třech týdnech. Čas se splašil, mám takový dojem. Vy i já se v něm ale můžeme vrátit o několik dní zpět a ohlédnout se, co zajímavého jsem četla, viděla, poslouchala či nasbírala.
Po dočtení Eleanor a Parka jsem byla naladěná na další nášup od Rainbow Rowelové, tak jsem sáhla po Fangirl, knize, která je zatím dostupná jen v angličtině, ale brzy se jí dočkáme i v češtině. Neváhala jsem ani chvilku, protože je to navíc i příběh, který se dotýká tématiky tvůrčího psaní. Stojí to tedy za to? 😉