Mistborn 2: Co když úspěšná revoluce neznamená šťastný konec?

Loni před Vánoci nadělilo OneHotBook fanouškům fantasy krásný audioknižní dárek. Vydalo první díl epické série Mistborn miláčka žánru Brandona Sandersona, který byl až doposud vydavateli audioknih poněkud opomíjen. A ukázalo se to jako trefa do černého – ani zdaleka jsem nebyla jediná, kdo si při poslechu chrochtal blahem (tady je moje recenze). Na druhý díl s názvem Pramen povýšení jsme si sice museli pár měsíců počkat, ale lepší přece než-li nikdy. Já si ho pustila do uší, co nejdříve to bylo možné, protože jsem se na znovusetkání s Vin, Elendem a zbytkem party opravdu těšila. Jak se tedy návrat do světa mlhy a popela vydařil? Dozvíte se v recenzi na audioknihu, opět v podání Kláry Suché. 🙂

Zabít boha byla ta snazší část… 

Rok po pádu Pána Vládce se ukazuje, že smrt božsky uctívaného tyrana byla teprve začátkem. Někdejší Finální říše se rozpadá na kusy, v jednotlivých dominanciích se o moc přetahují noví vládci a vytoužená svoboda má k míru i blahobytu hodně daleko. V centru dění zůstává Luthadel, město, v němž se mladý Elend Venture snaží vládnout podle svých ideálů – jenže na papíře vypadají vznešené myšlenky podstatně jednodušeji než ve světě, kde se politika mění v boj o přežití. A aby toho nebylo málo, za hradbami se stahují nepřátelské armády, včetně té, kterou vede Elendův vlastní otec. Elend má však po boku Vin, dívku, která už dávno není tou vystrašenou zlodějkou z ulic. Stal se z ní mimořádně silný Mistborn, schopný s pomocí kovů věcí, které ostatním připadají téměř nemožné. Svého krále a milovaného muže chrání s neochvějnou oddaností, jenže ani její nadlidské schopnosti nemohou vyřešit všechno. Luthadel a Vin především zoufale potřebuje zásoby atia, nejcennějšího kovu a klíče k moci, po němž touží všichni obléhatelé. Podle pověstí jej Pán Vládce ukryl právě ve městě – a pokud se Vin, Elendovi a jejich spojencům nepodaří tajemství jeho zásob odhalit, může se křehký sen o nové říši zhroutit dřív, než vůbec dostane šanci skutečně vzniknout.

Pramen povýšení už není „jen“ o svržení tyrana, odporu a boji proti zdánlivě neporazitelnému systému, jako tomu bylo v prvním díle Finální říše. Na rozdíl od většiny podobných příběhů, které s fanfárami vyústí v úspěšnou revoluci a světlé zítřky, Sanderson zde ani zdaleka nezastaví. Místo toho si v dvojce Mistborna klade nesmírně zajímavou otázku: Co se stane potom? Co když je revoluce sama o sobě teprve začátek skutečných problémů, a nikoli slíbený šťastný konec? Co když skutečné problémy začínají až ve chvíli, kdy je třeba na troskách starého světa vybudovat něco nového? Pán Vládce je pryč, ale jeho pád po sobě zanechal mocenské vakuum, chaos, hlad, strach a spoustu lidí, kteří se snaží urvat si z rozbité říše co největší kus pro sebe. O problémy tedy opravdu není nouze a Kelsierova parta se při jejich řešení pořádně zapotí. Druhý díl série se tak pouští do mnohem zrádnějších vod: do politiky, diplomacie, otázky moci a odpovědnosti. Elend Venture má ideály, dobré úmysly i víru v lepší budoucnost, jenže obléhaný Luthadel mu rychle ukáže, že vládnout je podstatně těžší než snít o spravedlivé společnosti. Město nemá dost jídla, nemá dost silnou armádu a za jeho branami se stahují nepřátelé, kteří čekají na sebemenší slabinu. Sanderson tak rozehrává jednu velkou politickou šachovnici, v níž se nebojuje jen mečem a allomancií, ale i slovy, ústupky, intrikami a rozhodnutími, která často nemají žádné opravdu dobré řešení, jen to špatné a ještě horší.

Vedle propracované politiky a autorem pečlivě budovaného rostoucího napětí Sanderson nezapomíná ani na své postavy, které ve druhém díle výrazně dozrávají. Vin už dávno není jen přežívající dívka z ulice – je z ní mimořádně mocný Mistborn, který však stále bojuje s vlastní nejistotou a otázkou, kam vlastně patří. Její vztah s Elendem prochází těžkou zkouškou, protože láska tu nestojí mimo děj, ale přímo uprostřed politické reality, podezření a neustálého ohrožení. Oba jsou tlačeni do rolí, které jsou větší než oni sami a nutí je volit mezi osobním štěstím a zodpovědností za druhé. K tomu se přidává strach ze zrady uvnitř města, ožívající mlhy, tajemství kolem Pramene povýšení a postupné odhalování hlubších vrstev Sandersonova světa i jeho magického systému. Pramen povýšení je proto pomalejší, promyšlenější a psychologičtější než první díl, ale právě díky tomu dokáže ještě víc vtáhnout. Trpělivě skládá jednotlivé střípky, nechává čtenáře i posluchače pochybovat, a pak v závěru ukáže, že umí pořádně šlápnout na plyn a naservírovat vám závěr par excellence.

Pramen povýšení je proto i příběhem o tom, jak těžké je zůstat člověkem, když se z vás okolnosti snaží udělat symbol, vládce nebo zbraň. A právě v tom je druhý díl velice silný: rozšiřuje svět, komplikuje pravidla a nutí hrdiny nést následky vítězství, které v prvním díle působilo jako konečný cíl, ale ve skutečnosti otevřelo mnohem nebezpečnější kapitolu. A je to zatraceně zábavné sledovat a prožívat spolu s hrdiny. Sanderson prostě umí a já si to neskutečně užila od začátku do konce. Kdy bude další díl, prosím? 😉

Audioknižní podoba Pramene povýšení mi k mé radosti opět potvrdila, že Klára Suchá v režii Terezy Vavrecké byla v případě Mistbornu opravdu skvělá volba. Jestli mě v prvním díle její obsazení do role interpretky poněkud překvapilo, tady už není o čem pochybovat – k Vin, Elendovi i politicky rozkolísanému Luthadelu její projev výborně sedí. Vypráví s jistotou, přirozeností a citem pro tempo, takže zvládá jak komornější pasáže plné pochybností a nejistoty, tak napjaté scény, v nichž se rozhoduje o osudu celého města. Postavy odlišuje nenápadně, bez přehnaného herectví, ale dostatečně výrazně na to, aby se v jejich rozhovorech posluchač neztrácel. Zvlášť dobře podle mě funguje u Vin, které dokáže dát sílu i křehkost zároveň – přesně tu kombinaci nebezpečného Mistborna a vnitřně nejisté mladé ženy, na níž druhý díl tolik stojí. Režie Terezy Vavrecké navíc drží poslech pohromadě i ve chvílích, kdy Sanderson zpomalí a místo akce rozehrává politiku, intriky a dusivou atmosféru obléhaného města. Výsledkem je audiokniha, která se poslouchá jedna báseň a dokáže vás vtáhnout a nepustit i během delších, klidnějších pasáží – a když pak příběh začne gradovat, má díky interpretaci přesně ten tah, jaký si podobně promyšlené fantasy zaslouží.

Musím říct, že Brandon Sanderson si začíná rychlostí světla dobývat mé pro fantasy tlukoucí srdce, až mi nejde do hlavy, jak jsme se mohli tak dlouho míjet. Je bezpochyby autorem, který umí vyprávět příběhy s velkým P, jak jsem se v sérii Mistborn mohla na vlastní ucho přesvědčit. A jelikož je jeho styl poměrně jednoduchý a soustředěný výhradně na to důležité bez zbytečné vaty a pozlátka, audio podoba jeho vyprávění neskutečně sedí. Přes 28 poslechu Pramene povýšení uteče až trestuhodně rychle a na konci vás zanechá s pořádným absťákem. Budete se cítit skvěle, ale po chvíli vám dojde, že nemáte další dávku (rozumějte třetí díl) a musíte si na ni nějaký čas počkat. Pro dobro nás fantasy závisláků jen doufám, že to nebude mít dlouhé trvání. Těším se! 🙂