Když na nic nemáte čas…

Máte pocit, že nic nestíháte? Když se vás někdo zeptá, zda byste nezašli na kávu, odpovídáte, že nemáte čas? Neustále se snažíte za něčím honit, abyste měli víc času na čtení, své blízké či odpočinek, ale máte ho pořád méně? Pro samou práci a povinnosti už ani nevíte, co je to relax a nicnedělání? Pak vás možná mají v hrsti šedí muži a může vám pomoci snad už jen děvčátko Momo. Že nevíte, o čem je řeč? Více v recenzi na pohádkovou audioknihu Děvčátko Momo a ukradený čas, kterou napsal autor Nekonečného příběhu Michael Ende. 🙂

Nejen moje generace je odkojená Nekonečným příběhem, ať už knižní předlohou či geniálním filmovým zpracováním. Nevím co vy, ale já na čas strávený v dechberoucím světě fantazie Michaela Endeho velice ráda vzpomínám a s radostí se do něj čas od času vracím i díky audioknižnímu zpracování slavné klasiky. Když už je ale řeč o času, tahle recenze není o Nekonečném příběhu ani Bastienovi. Mé oblíbené audioknižní vydavatelství OneHotBook totiž vydalo Děvčátko Momo a ukradený čas, další Endeho příběh, kterému se sice nedostalo tolik pozornosti jako jeho mnohem známějšímu bratříčkovi, zato se mu však podařilo mě pořádně překvapit svou hloubkou i nadčasovostí.

Michael Ende své čtenáře a posluchače tentokrát vezme do jednoho nejmenovaného italského městečka, kde v opuštěném kamenném divadle žije děvčátko Momo. Má krásné velké oči, umí lidem naslouchat a místní ji mají velice rádi, byť je pro ně tak trochu záhadou. Stačí se jí svěřit se svými obavami či myšlenkami a najednou je po problému, ani nevíte jak! Tedy alespoň do té doby, kdy se v městečku objeví první šedý muž a vysvětlí vám, kolik času jste už vyplýtvali, kolik vám ho zbývá (odpověď: skoro žádný) a že jedinou vaší spásou je investování vašich vteřin, minut, hodin a dnů. Do čeho ale vlastně? Zanedlouho už nikdo nenaslouchá Momo, nýbrž všudypřítomným šedým pánům v šedých oblecích s doutníky v ústech. Obyvatelé městečka jsou podráždění, uštvaní, a ano, věčně se někam ženou bůhví za čím a na nic jiného nemají čas. Dokáže je děvčátko Momo osvobodit z otroctví času?

Někdy i dospělí potřebují pohádky. Než jsem se pustila do poslechu Děvčátka Momo a ukradeného času, byla jsem na tom podobně jako obyvatelé městečka. Cítila jsem se vyčerpaná, bez chuti k životu, pod tlakem. Ze všech stran se na mě valily povinnosti, věci, které musím udělat, a na věci, které mám opravdu ráda, nezbývaly síly ani čas (nemít čas na čtení? nemyslitelné!). Když OneHotBook vydalo Děvčátko Momo, hned mě zaujaly dvě skutečnosti: za prvé autorem je Michael Ende, spisovatel s nádhernou představivostí, který mě okouzlil svým Nekonečným příběhem, a za druhé mi padl do oka popis příběhu. Uvědomila jsem si, že ta audiokniha je vlastně o mně a spoustě dalších dospělých, kteří se nechali zavalit tíhou času a nechají si diktovat svůj život neviditelnými šedými pány. A došlo mi, že teď je ta pravá chvíle hodit za hlavu dospělácké starosti a pustit si do uší pohádku.

Děvčátko Momo a ukradený čas však není pouze pohádkou s roztomilými postavičkami napsaná jednoduchým stylem. Ano, je tam spousta věcí, které budou bavit dětské posluchače, ale i dospělí si přijdou na své a dostane se jim mnohem hlubšího a zásadnějšího poselství, než by od dětské literatury čekali. Endeho příběh je totiž symbolickým podobenstvím o času, který je nám vyměřen, a o tom, jak s ním nakládáme. Čas je přece jen tím nejcennějším, co máme, a jak s ním naložíme, rozhoduje o tom, jaký život žijeme. A jestli vám z vyprávění o šedých mužích zatrne, protože si uvědomíte, jak moc se podobáte lidem v jejich moci, vězte, že rozhodně nejste sami. Mnohokrát mi při poslechu přeběhl mráz po zádech a mnohokrát mě příběh Momo donutil se zamyslet nad tím, jak snadné je podlehnout lidem, kteří náš čas vyměňují za peníze a náramně jim to tak vyhovuje.

Četbu Děvčátka Momo a ukradeného času svěřilo vydavatelství OneHotBook Vladimíru Javorskému, který má s interpretací dětských příběhů více než bohaté zkušenosti (na svém kontě má mimo jiné i oblíbenou sérii Mumínci). Vypráví laskavým a poutavým tónem, nikdy to však s onou dětskou roztomilostí nepřehání a díky bohu nedojde na šišlání a podobné infantilnosti. Jako dospělá posluchačka, která si do uší pustila příběh primárně určený pro děti, jsem však během poslechu díky Vladimíru Javorskému nikdy neměla dojem, že tohle není pro mě nebo že je to příliš „dětské“. Právě naopak, myslím, že se interpretovi podařilo Endeho představivost, kterou ocení především děti, a cit pro nadčasová témata, která ocení především dospělí, báječně a přirozeně skloubit tak, že si audioknihu užijí všechny věkové kategorie.

Děvčátko Momo a ukradený čas doprovází také hudební melodie, které trefně dokreslují atmosféru děje. Některé jsou hravé, dojemné či dramatičtějšího rázu, nechybí v nich ale všudypřítomné téma plynutí času v podobě tikání hodin.

Nevím, nakolik naplno ocení děj a hloubku Endeho symbolické pohádky děti, já mám však zato, že stejně jako Malého prince ocení Děvčátko Momo a ukradený čas mnohem více dospělí posluchači. Samotnou mě překvapilo, jak mě audiokniha pohltila a jak mě přiměla k zamyšlení nad nemalým množstvím filozofických otázek týkajících se smyslu života, svobody i plynutí času. Každopádně ať už se pustíte do poslechu Děvčátka Momo v jakémkoli věku, příběh mistra představivosti vám má vždycky co důležitého předat.

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.