Jak prohrát časovou válku
Ráda vyvažuji dlouhé audioknihy těmi krátkými, takže jsem po téměř padesátihodinovém poslechu pátého dílu Kola času zatoužila pustit si do uší nějakou zajímavou jednohubku. Volba padla na Tak prohraješ časovou válku od autorského dua Max Gladstone a Amal El-Mohtar. Mně neznámí autoři, lákavý sci-fi motiv cestování časem, queer tématika, vyprávění v dopisech, poutavá obálka, dvouhlasé zpracování a již zmíněná délka četby pod šest hodin, to všechno mi hrálo do noty. Navíc si s oblibou čas od času poslechnu nějakou tu podivnost, něco náročnějšího, co volá po výzvě a mé plné posluchačské pozornosti, a Tak prohraješ časovou válku tohle mělo všechno hezky v jednom. Jak se mi tedy audiokniha líbila? Splnila má očekávání? Dozvíte se v recenzi. 🙂
Od nenávisti k lásce nebývá daleko, zvlášť když čas nehraje roli…
Proslulá časová agentka Červená pracuje pro Agenturu, jejímž cílem je zajistit vítězství jediné správné budoucnosti. Je to práce plná akce, cestování napříč epochami a neustálého zasahování do běhu dějin – zároveň je to ale dost osamělé zaměstnání. Tedy alespoň do doby, než narazí na svou protivnici Modrou, brilantní agentku konkurenční Zahrady, která se stejnou precizností a odhodláním přepisuje časovou osu ve prospěch opačné strany. Mezi dvěma sokyněmi se postupně rozvine tajná korespondence, která má zpočátku podobu lehce posměšných vzkazů plných intelektuálního soupeření. Slova si však začnou razit cestu hlouběji, než by si obě agentky kdy dovolily připustit. Z ironické hry se rodí vztah, jenž může narušit nejen jejich osobní loajalitu, ale i samotné základy minulosti i budoucnosti lidstva. Mohl by to být přímo katastrofální recept na to, jak prohrát časovou válku. V kulisách neustále se proměňujících světů tak sledujeme sérii střetů, honiček a riskantních setkání, při nichž Červená a Modrá riskují své životy pro lásku – protože jakékoli odhalení citového pouta mezi agentkami znepřátelených frakcí by pro obě znamenalo jistou smrt…
Audiokniha Tak prohraješ časovou válku patří k těm dílům, která zákonitě rozdělí své posluchače do dvou táborů – někomu padne do noty a někomu zase vůbec, někdo tuhle experimentálně laděnou sci-fi novelu s queer milostným příběhem a cestováním v čase ocení a někdo nepochopí, co jí chtěli autoři říct. Tohle zkrátka není audiokniha, která se bude líbit každému a je to tak naprosto v pořádku – jen si musí najít svou cílovku a cílovka ji. A já naštěstí cílovým posluchačem jsem a patřím tedy do prvního zmíněného tábora. Nejde o titul pro čtenáře, kteří hledají akci, přehlednou zápletku a jasné odpovědi; naopak vyžaduje trpělivost, pozornost a ochotu číst mezi řádky. Odměnou je však intenzivní, citově silný a dlouho doznívající zážitek, který si právem vysloužil prestižní žánrová ocenění i pověst jedné z nejvýraznějších queer sci-fi novel posledních let.
Příběh je zároveň komplexní i překvapivě prostý: na povrchu sledujeme špionážní souboje a manipulaci s časovými liniemi, pod nimi se však skrývá existenciální úvaha o lásce, osudu a svobodě volby. Kniha klade nepohodlné otázky – zda má „jediná správná budoucnost“ cenu, pokud v ní není místo pro odlišnost, a zda může být láska sama o sobě revolučním činem. Vztah mezi Červenou a Modrou se rozvíjí v rámci schématu enemies to lovers, ovšem v podání autorského dua nabývá tato dynamika nečekané hloubky. Nejde jen o přitažlivost mezi dvěma protivnicemi, ale o pomalé a riskantní objevování vlastní identity v prostoru, kde je jakákoli odchylka od normy trestána smrtí. Queer láska zde není okrajovým motivem ani pouhým zpestřením – stojí v samotném jádru příběhu jako síla, která zpochybňuje binární myšlení, absolutní pravdy i autoritářské systémy. Forma epistolárního románu hraje v tomto ohledu klíčovou roli. Dopisy nejsou jen stylistickým experimentem, ale intimním prostorem, kde si mohou obě hrdinky dovolit být samy sebou. Slova se stávají místem bezpečí, ale zároveň i nebezpečí – každá zpráva je aktem důvěry, vyznáním i potenciálním rozsudkem smrti. Autoři si pohrávají s jazykem s mimořádnou lehkostí a vynalézavostí, a právě skrze stále sofistikovanější jazykové hříčky postupně odhalují nové významové vrstvy vztahu i světa, v němž se odehrává. Ne náhodou bývá Tak prohraješ časovou válku popisována jako „milostný dopis převlečený za sci-fi“ – technologie, časové paradoxy a příčiny s následky zde slouží především k zesílení emocionálního dopadu, ale k zápletce nijak výrazně nepřispívají.
Velmi silnou stránkou Tak prohraješ časovou válku je dvouhlasá interpretace, která dokonale podporuje epistolární formu i intimní charakter příběhu. Role Červené se ujímá Marie Štípková, zatímco hlas Modré propůjčila Eva Leimbergerová – a jejich herecký queer duet v režii Terezy Verecké funguje výborně. Každá z interpretek dává své postavě jasně rozpoznatelný hlas, emoce i osobnost, aniž by sklouzávala k přehrávání. Díky tomu je posluchač neustále orientovaný v tom, kdo právě „píše“ či vypráví, a zároveň může naplno vnímat jemné významové posuny i postupně se prohlubující citové napětí mezi oběma agentkami. Střídání hlasů navíc krásně zvýrazňuje kontrast mezi Červenou a Modrou i jejich diametrálně odlišných frakcí a dává jejich korespondenci naléhavost a lidskost, které by jednohlasá četba jen těžko dosahovala. Vše ještě umocňuje experimentální hudba Vladivojny La Chii, která perfektně ladí s podivností i křehkostí vyprávění.
Příběhy jako Tak prohraješ časovou válku to nemají zrovna lehké, protože jdou tak trochu mimo mainstream, ale pokud si najdou cestu ke svému ideálnímu posluchači, dokáží zazářit a potěšit ty z nás, kteří si rádi pustí do uší něco netradičního či náročnějšího na pozornost. Jsem ráda, že jsem si audioknihu ve své knihovničce vyhlédla, protože mi opravdu padla do noty i do nálady. Experimentujete-li rádi s žánry jako já a lahodí vám jakákoli podivnost a abstrakce s hloubkou významu, Tak prohraješ časovou válkou by se vám mohla také zalíbit. Pokud to však nezní ani trochu lákavě, vyhněte se raději audioknize obloukem a porozhlédněte se jinde. Vždy mi drásá srdce, když se čtenáři či posluchači audioknih vrhnou do nějakého příběhu s těmi nesprávnými očekáváními (často vinou marketingu) a strhávají tak hodnocení níže a níže, aniž by to cokoli vypovídalo o kvalitách díla.
