Hamnet: Shakespeare jako otec

Přiznám se, že Hamnet se objevil v mém hledáčku až s příchodem filmového zpracování s Jessie Buckley a Paulem Mescalem v hlavních rolích na stříbrná plátna kin. Jelikož jsem ale zastáncem názoru, že literární předloha bývá v naprosté většině případů lepší než filmová adaptace, chtěla jsem si nejdříve přečíst román Maggie O’Farrellové, než si pustím film. A jako by mi mé oblíbené audioknižní vydavatelství OneHotBook opět četlo myšlenky, vydalo Hamneta také jako audioknihu v podání Dany Černé. Nebylo tedy nad čím váhat, hned jsem si pustila audioknihu do uší. Jak se mi tedy křehký výlet do Anglie 16. století a života samotného Williama Shakespeare a jeho nejbližších líbil? Více v recenzi na audioknihu. 🙂

Přišli o syna, jeho jméno však učinili nesmrtelným…

Na sklonku 16. století se ve Stratfordu nad Avonou setkává mladý, zatím nepříliš úspěšný lektor latiny William Shakespeare se svobodomyslnou a nespoutanou Agnes, ženou, která se vymyká očekáváním své doby. Mezi oběma vzplane silný cit, jenž je brzy spojí v manželství. Společně přivedou na svět tři děti – nejprve dceru Susannu, později dvojčata Judith a Hamneta. Jejich rodinný život však poznamená krutý zvrat: v roce 1596 náhle umírá jejich jedenáctiletý syn. Smrt dítěte zasáhne rodinu s drtivou silou. Ztráta otřese nejen každým jejím členem zvlášť, ale i samotným manželstvím Williama a Agnes, jejichž cesty se pod tíhou bolesti začnou vzdalovat. Z hlubokého smutku a nevyslovitelného žalu se však o několik let později zrodí dílo, které navždy změní dějiny divadla. Tragédie o princi Hamletovi se stane nejen vrcholem Shakespearovy tvorby a zdrojem jeho nesmrtelné slávy, ale také tichým, uměleckým způsobem, jak se vyrovnat s osobní ztrátou, která navždy poznamenala jejich rodinu.

Román Hamnet od Maggie O’Farrellové není jen příběhem o rodině slavného spisovatele, ale především hluboce lidskou sondou do rodinného života, lásky, mateřství, rodičovství a nemyslitelné ztráty dítěte. Autorka nestaví do centra pozornosti samotného Williama Shakespeara – jeho jméno v knize dokonce ani jednou nezazní, vždy se s ním setkáváme jako s rukavičkářovým synem, Agnesiným manželem, lektorem latiny či tatínkem, čímž se náhle z nejlepšího dramatika všech dob mění v člověka z masa a kostí a tedy někoho, s kým je snadné se ztotožnit. V centru pozornosti se ocitá jeho žena Agnes – tajemná, intuitivní a svobodomyslná bytost, pevně spjatá s přírodou a vlastním vnitřním světem. Právě skrze ni sledujeme rodinný život, radosti i tichá napětí manželství, které se musí vyrovnat s nepředstavitelnou tragédií. O’Farrellová balancuje mezi historickými fakty a autorskou imaginací, přičemž předem známý osud a domněnky historiků vyšperkovává podmanivým jazykem a intenzivním prožitkem okamžiku. Je skvělou vypravěčkou až s impresionistickým citem pro detail, kterým vás dokáže přenést do Anglie 16. století všemi smysly a s poetickou lehkostí, aniž by vás zahltila popisy. A přesně to v audioknižním zpracování funguje na výbornou – Hamnet má v audio podobě až hypnotický efekt.

Hamnet je zároveň románem o tom, co se děje „doma“ a uvnitř nás, když se svět náhle rozpadne. Smrt dítěte zde není jen historickou událostí, ale syrovou zkušeností, která zasáhne každého člena rodiny jinak. Text je místy spalující a bolestný, jindy téměř pohádkově křehký, a právě v této kombinaci tkví jeho síla. Autorka promyšleně propojuje osobní zármutek s pozdějším vznikem tragédie Hamlet, čímž vytváří citlivou úvahu o tom, jak může umění vyrůstat z nejhlubšího smutku a osobních traumat. Nejde o pouhou rekonstrukci toho, co víme (nebo si myslíme, že víme) o životě a díle Williama Shakespeara, ale o živý, intimní portrét rodiny, jejíž příběh s sebou nese přesah do současnosti. A já jsem moc ráda, že jsem mohla být u toho.

Dana Černá byla pro interpretaci Hamneta výbornou volbou, protože podobně laděné příběhy jí prostě sednou a dokáže je hravě pozvednout na vyšší úroveň. Její četba v režii Natálie Deákové krásně podtrhuje křehkost i vnitřní sílu příběhu a zabarvení hlasu ladí s až impresionistickým vykreslováním dojmů a pocitů. Její klidný, kultivovaný projev dokáže vystihnout jak jemné, téměř meditativní pasáže, tak i okamžiky hluboké bolesti. Nehraje na efekt, spíše nechává text dýchat a dává tak plně vyniknout jeho poezii. Díky tomu se snadno oddáte atmosféře šestnáctého století a zároveň zůstanete pevně ukotveni v emocích, které jsou nadčasové napříč časem i prostorem. Napomáhá k tomu i dobově laděný hudební podkres, který je atmosférickým nerušivým doplňkem celkového zážitku z poslechu.

Hamnet byl pro mě nečekaně silným audioknižním zážitkem, který se mnou po doposlechnutí zůstane ještě dlouho. Ano, není to zrovna jednoduchý poslech, umí zabrnkat na bolestnou strunu, ale je v něm něco očistného, pustíte-li si ho k tělu. Mně už teď nezbývá než naplánovat návštěvu kina a zhlédnout filmovou adaptaci v režii Chloé Zhao, která, tuším, nenechá mé oči suché a duši lhostejnou. Jen trochu nabrat mentální sílu a jdu na to. 🙂