Gotická romantika v Hospodě Jamajka

Možná o mně víte, že když dojde na klasiku, našlapuji opatrně. Ačkoli jsem už odmalička byla neustále ponořená v nějaké knize, školní výuka ve mně kdysi zanechala pocit, že klasická literatura je něco na můj vkus až příliš těžkopádného (a to, že jsem se tím povinně musela prokousat, také zrovna nepomohlo). Audioknihy mi ale v posledních letech opakovaně dokazují pravý opak. Díky nim si k literatuře minulých století nacházím cestu mnohem přirozeněji – a s potěšením zjišťuji, že právě tyhle příběhy mají atmosféru, hloubku i sílu, která se současným titulům nejen vyrovná, ale někdy je s přehledem předčí. Jedním z mých největších audioknižních objevů na poli klasiky je Daphne du Maurier. Po skvělých zážitcích s romány Mrtvá a živá a Moje sestřenka Rachel už ji řadím mezi autorky, po jejíchž titulech sáhnu prakticky bez váhání. Když se tedy v mé audioknihovničce objevila Hospoda Jamajka, titul, který mi mnoho čtenářů doporučovalo jako svou nejoblíbenější du Maurier, bylo rozhodnuto. Navíc trocha toho gotického mrazení v nastupujícím létě přece nemůže uškodit, spíš naopak. Jak se tenhle temný výlet do nehostinných cornwallských vřesovišť vydařil v audioknižní podobě, se dozvíte v recenzi. 🙂

Blatům vládne bestie. Ona však ovládá sama sebe ještě líp… 

Po smrti matky zůstává třiadvacetiletá Mary Yellanová sama a bez prostředků. Jako osiřelá mladá žena v Anglii počátku 19. století nemá mnoho možností, a tak se vydává za svou tetou Patience do odlehlé Hospody Jamajka, která stojí uprostřed nehostinných cornwallských vřesovišť mezi Launcestonem a Bodminem. Místo bezpečného útočiště ji však čeká pochmurný hostinec s mizernou pověstí, jemuž se lidé z okolí raději vyhýbají. V domě vládne Maryin hrubiánský strýc Joss a její kdysi veselá teta jako by se pod tíhou manželství změnila ve vlastní stín. Mary brzy pochopí, že Hospoda Jamajka neskrývá jen rodinné trápení, ale i tajemství, která mohou být mnohem nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Mary ale není z těch, kdo by před nebezpečím sklopili hlavu. Postupně odhaluje, že za zdmi hostince se odehrává něco mnohem temnějšího, než si dokázala představit – a že Joss zřejmě není jediným člověkem, který v něm má prsty. Jenže v kraji, kde se nedá věřit téměř nikomu, je těžké poznat, komu se svěřit. Měla by se obrátit na místního soudce? Na zdánlivě laskavého vikáře? Nebo na Jem Merlyna, drzého zloděje koní a bratra jejího brutálního strýce, který ji přitahuje možná víc, než je rozumné?

V příbězích Daphne du Maurier je jakási tajemná přísada, která z vás okamžitě udělá otroky příběhu (myšleno jen v tom nejlepším, samozřejmě) a která je ve čtené verzi o to neodolatelnější. Právě proto pro mě byly Mrtvá a živá a Má sestřenka Rachel nečekanými audioknižními trefami do černého ve všech směrech, a právě proto jsem po audioknižní Hospodě Jamajce sáhla bez váhání, jakmile vyšla. Autorčina první gotická romance vznikla po trýznivé cestě absolvované na koňském hřbetě Bodminskými blaty v Cornwallu. S přítelem se beznadějně ztratili v mlze, naštěstí však narazili na osamělý zájezdní hostinec. Zatímco se tam du Maurier vzpamatovávala z nebezpečné jízdy, nemohla si nevšimnout báječně ponuré atmosféry hostince bičovaného větrem a deštěm. Vyprávění o místním folkloru, duchařských historkách a cornwallské pašerácké historii u krbu vzalo za své a inspirace pro Hospodu Jamajku byla na světě. Temný příběh pak okouzlil i režiséra Alfreda Hitchcocka, který podle předlohy v roce 1939 natočil slavný film s Maureen O’Harovou v hlavní roli. A dobrou zprávou také je, že kdybyste po cornwallské romantické ponurosti zatoužili také, můžete skutečný Jamaica Inn navštívit, protože místo Maryiných nočních můr je dnes vyhlášeným hotelem.

Daphne du Maurier v Hospodě Jamajka nestaví jen na tajemství a gotické atmosféře, ale také na tématech, která příběhu dodávají mnohem temnější a znepokojivější podtón. Jedním z nich je bezmoc člověka uvězněného v prostředí, ze kterého jako by nebylo úniku. Mary přijíždí do hostince s nadějí, že u tety najde alespoň nějaké zázemí, místo toho se ale ocitá v domě, kde vládne strach a násilí. Hospoda Jamajka tu není jen kulisou, ale téměř samostatnou postavou — uzavřeným, dusivým prostorem, který své obyvatele pomalu deformuje a odřezává je od okolního světa. Výrazným tématem je také postavení ženy ve světě, kde o jejím osudu často rozhodují muži, peníze a společenské okolnosti. Mary je sice mladá osiřelá žena bez prostředků, ale rozhodně není pasivní hrdinkou, která by jen čekala na záchranu. Naopak v sobě má odvahu i vzdor, díky nimž se odmítá smířit s rolí oběti. Vedle ní stojí teta Patience jako její smutný protipól – žena, kterou dlouhodobý strach a nešťastné manželství připravily o vlastní hlas, energii i osobnost. Právě skrze jejich kontrast du Maurier velmi působivě ukazuje, co s člověkem dokáže udělat život v neustálém ohrožení.

Autorka se zároveň dotýká i otázky morální nejistoty. V Hospodě Jamajka není svět přehledně rozdělený na dobro a zlo a Mary se musí znovu a znovu rozhodovat, komu může věřit. Některé postavy působí nebezpečně hned od začátku, jiné se naopak tváří jako bezpečný přístav – a právě v tom je vyprávěcí um autorky tak silný. Umí čtenáře znejistit, podkopat zdánlivé jistoty a vytvořit atmosféru, v níž i laskavost může mít znepokojivý stín. Příběh tak není jen gotickým románem s nádechem romantiky z cornwallských vřesovišť, ale také vyprávěním o přežití, manipulaci, samotě, odvaze a nebezpečné přitažlivosti lidí, před nimiž by bylo rozumnější utéct. Ani tu romantiku nečekejte nijak růžovou – právě naopak, je nebezpečná, plná pochyb, zakalená zločinem. Já si ale tu temnotu, neustálé pochmurno a beznaděj náležitě vychutnala. Du Maurier prostě umí!

Audioknižní zpracování Hospody Jamajka stojí na bedrech a hlasovém umění pro mě zatím neoposlouchané Denisy Barešové, která se pro Mary Yellanovou ukázala jako výborná volba. V jejím podání je Mary přesně taková, jaká má být: neohrožená, tvrdohlavá a odhodlaná, ale zároveň pořád mladá, zranitelná a vystavená světu, který se ji neustále snaží zatlačit do kouta a ukázat jí, kde by podle normami svázané společnosti mělo být její místo. Barešová skvěle pracuje i s ponurou atmosférou cornwallských vřesovišť a mrazivému příběhu dodává potřebné napětí, neklid a temnotu. Zároveň zvládá i melodramatičtější polohu, která je pro Daphne du Maurier poměrně typická, aniž by sklouzla až k přílišnému melodramatu – a to je, upřímně, malé interpretační umění samo o sobě. Jediné, co mě při poslechu občas trochu vytrhávalo, bylo nešťastné počeštění Maryina příjmení Yellanová, které zní stejně jako Jelenová. Asi bych byla radši, kdyby se zvolila o něco otročtější výslovnost Jelanová, protože bych se pak alespoň přestala přihlouple usmívat pokaždé, když se na scéně objeví naše hrdinka Mary Jelenová. 🙂 A musím pochválit také parádní stylově sjednocené obálky pro všechny audioknihy autorky od OneHotBook, které vytvořila Dana Ledl alias Myokard – radost pohledět.

S potěšením můžu potvrdit, že Hospoda Jamajka je další audioknihou, která úspěšně léčí moje školní trauma z četby klasiky. Daphne du Maurier má dar vytvářet příběhy, které se člověku nevnucují prvoplánovou akcí, ale pomalu si ho omotávají hutnou atmosférou, neklidem a podivným tušením, že za každými zavřenými dveřmi číhá něco, co možná ani nechceme vidět. Není to příběh, u kterého bych si říkala, že chci v Hospodě Jamajka zůstat déle – upřímně, prchala bych odtamtud nejbližším kočárem a ještě bych se cestou třikrát ohlédla přes rameno – ale právě v tom spočívá jeho síla. Je nepříjemný, ponurý, místy až dusivý, a přitom nesmírně poutavý. Pokud máte rádi goticky laděné příběhy, nehostinná vřesoviště, tajemství ukrytá v temných koutech a hrdinky, které se navzdory strachu odmítají nechat zlomit, Hospoda Jamajka vám má rozhodně co nabídnout. A jestli je tohle vaše první audioknižní setkání s Daphne du Maurier, připravte se na to, že určitě nebude poslední. Tahle autorka totiž píše tak, že se člověk bojí, pochybuje, podezřívá úplně všechny — a stejně chce poslouchat dál.