Čím temnější, tím lepší: King povídkář v audiu

Stephen King je pro mě autorem, od kterého si vždy ráda přečtu cokoli a kdykoli, a neskutečně mě těší, že mu to pořád tak skvěle píše. Moje první setkání s panem vypravěčem proběhlo formou povídkové sbírky Noční směna, kdy jsme se na táboře po večerce potají sešli všichni z oddílu na pokoji a za svitu baterek si četli horory. Ještě pořád si pamatuju tu s obřími krysami a asi na ni nikdy nezapomenu (mistr hrůzy se Kingovi neříká jen tak pro nic za nic). King je také jedním z mála autorů, od kterých si s chutí a bez váhání přečtu celou povídkovou sbírku, protože povídky mu jdou stejně dobře jako romány. Proto mě moc potěšilo, že mé oblíbené OneHotBook vydalo jeho nejnovější sbírku povídek Čím temnější, tím lepší také jako audioknihu. Dvanáct temných příběhů v podání dvanácti interpretů od jednoho z mých top spisovatelů… jak bych mohla odolat? Jak se audiokniha vydařila, se dozvíte v recenzi. 🙂

Sbírka Čím temnější, tím lepší (název volně parafrázuje název Cohenova uhrančivého songu You Want It Darker) představuje další důkaz toho, že Stephen King je nejen králem hororu, ale i brilantním vypravěčem krátkých próz. Pod tímto názvem se skrývá dvanáct povídek a novel, které dohromady tvoří pestrou mozaiku lidských slabostí, osudových křižovatek a mrazivých tajemství. King se tu pohybuje od realistických, až všedně působících příběhů až po hororové fantazie s nadpřirozenými prvky, přičemž vždy s neomylným citem pro detail a napětí. Témata, která se v jednotlivých textech opakují, jsou pro Kinga typická – lidská zranitelnost, zápas s vinou a svědomím, ale také nevyhnutelnost temnoty, která se vkrádá do našich životů často nenápadně a bez varování. Čtenáře (a posluchače audioknihy) tak čeká vyprávění, které je nejen napínavé a místy děsivé, ale i existenciálně laděné, nutící k zamyšlení nad tím, co se skrývá pod povrchem běžné reality. Těšit se můžete na těchto dvanáct kousků a báječných interpretů:

I. Dva talentovaní pancharti (čte Lukáš Hlavica)
II. Pátý krok (čte Pavel Soukup)
III. Pošuk Willie (čte Vojtěch Franců)
IV. Noční můra Dannyho Coughlina (čte Kajetán Písařovic)
V. Finn (čte Michal Zelenka)
VI. Slide Inn Road (čte Jan Vlasák)
VII. Rudé znamení (čte Jan Teplý)
VIII. Odborník na turbulence (čte Martin Zahálka)
IX. Laurie (čte Otakar Brousek ml.)
X. Chřestýši (čte Jaromír Meduna)
XI. Snící (čte Matouš Ruml)
XII. Odpovídající (čte Ivan Řezáč)

Mezi kdovíjaké milovníky povídek sama sebe neřadím, holduji jim jen od hrstky svých oblíbených autorů. Právě Stephen King patří k jedněm z mála spisovatelů, od kterých si kratší práce s chutí přečtu. Čím temnější, tím lepší je však vůbec první sbírkou povídek, kterou jsem si od Kinga pustila do uší, takže díky OneHotBook za tento nový zážitek, o kterém jsem ani netušila, že ho potřebuji. 🙂

Povídkové sbírky většinou mají tu výhodu (či nevýhodu?), že jsou jako ta pověstná Forestova bonboniéra – nikdy nevíte, jaký z těch bonbonů vám vlastně bude chutnat a jaký ne, prostě si nějaký vyberete a doufáte, že to bude ono. Čím temnější, tím lepší láká na temná témata, ale ve skutečnosti se vám dostane pestrého mixu žánrů od sci-fi (Dva talentovaní pancharti, Rudé znamení), klasického hororu (Pošuk Willie), duchařiny (Chřestýši), detektivky (Noční můra Dannyho Coughlina), tak po návrat k autorovým starším dílům (Chřestýši). Neřekla bych ale, že jsou povídky temnější, než je u Kinga zvykem. Temné být umí, to ano, mistr hororu se rozhodně nezapře, ale temné téma, které je má dle názvu pojit dohromady v jednu sbírku, je spíše jen takové volné vlákno hororových podtónů, které se vine většinou děl, zatímco výběr povídek a novel působí náhodným dojmem.

Některé z prací jsou kraťoučké a spíš takové jednohubky (Pátý krok, Pošuk Willie, Finn, Slide Inn Road, Rudé znamení), další kategorii představují středně dlouhé povídky (Odborník na turbulence, Laurie) a zbytek tvoří dlouhé povídky nebo novely (Dva talentovaní pancharti, Noční můra Dannyho Coughlina, Chřestýši, Snící, Odpovídající). Osobně jsem si nejvíc užívala ty delší z Kingových děl, protože právě zde mistr může dostatečně rozjet své vypravěčské dovednosti tak, jak to umí jen on. Naopak povídky jako Pošuk Willie, Finn a Slide Inn Road patřily k těm, které jsem si moc neoblíbila, bohatě mi to ale vynahradily pecky jako Rudé znamení, Odborník na turbulence, Dva talentovaní pancharti, Noční můra Dannyho Coughlina, Snící, Odpovídající a Chřeštýši, Kingovo volné pokračování románo Cujo (pozor, v novele vám prozradí, jak to s tím obřím bernardýnem dopadne, takže pokud nechcete spoilery, Chřestýše si nechte na jindy). Stejně jako u většiny povídkových sbírek se dva čtenáři / posluchači pravděpodobně neshodnou, co považovali za dobrý příběh a co je naopak neoslovilo, nebudu tu tedy sáhodlouze popisovat každé z děl a nechám vás, ať se tou bonboniérou projíte sami.

Obrovským lákadlem audio sbírky Čím temnější, tím lepší pro mě byl fakt, že každou z povídek či novel si vzal na starost jiný interpret v režii dvorního Kingova režiséra Hynka Pekárka, což skvěle podtrhuje rozmanitost celé kolekce. Kdy jindy si budete moci v jedné audioknize poslechnout hned dvanáct vynikajících interpretů, z nichž mnozí patří k vašim favoritům a oblíbencům? Navíc každé dílo má svůj jedinečný hlas, rytmus i náladu, takže vám všech těch dvanáct kousků nebude splývat dohromady. S každou novou povídkou se vám tak otevírá nejen jiný příběh, ale i jiný svět a těch 24 hodin poslechu příjemně plyne. I když příjemně ve společnosti Stephena Kinga většinou znamená něco trochu jiného, než si pod tímto slovem běžně představujeme – neměla bych spíše napsat příjemně nepříjemně?. 😉

Svého prvního povídkového audioknižního Kinga tedy hodnotím nadmíru pozitivně. I když mi ne všechny z povídek seděly a nemyslím si, že je tohle mistrova nejlepší povídková sbírka, stále bylo z čeho vybírat a co si vychutnat. Teď mi jen zbývá mistrovi popřát, ať mu to pořád tak báječně píše, ať se můžeme na stránkách jeho knih a v kapitolách audioknih setkávat i nadále.