Trudný život literárních postav

Soucítím s literárními hrdiny. Už vás někdy napadlo, jak to ti chudáci mají těžké? Mocný spisovatel s tužkou v ruce či s prsty na klávesnici nelítostně určuje jejich osud a oni s tím nemůžou vůbec nic udělat. Nechává je padnout na úplné dno, ztratit všechno včetně sebe sama a pak je bez výčitek svědomí sleduje, jak se v tom plácají. Útěchou jim může být snad jen to, že je milují tisíce lidí po celém světě, kteří se na chvíli vžili do jejich trudného života a prožívali jejich úspěchy i pády spolu s nimi.

Smutnou pravdou je, že kdyby literární postavy netrpěly maximálně možnou měrou, neměli bychom chuť o nich číst. Jen si představte, že by se vám dostal do rukou příběh o dokonalém člověku, který je krásný, úspěšný ve všem, co dělá, oblíbený a vlastně bezchybný. O čem by ten příběh ale byl? Přesně tak, o ničem. Stejně jako lidé mají svoje kladné a záporné stránky, tak i literární postavy musí tápat a chybovat.

Nejznámější literární milenci měli opravdu trudný život. Zato všichni vědí, kdo byli Romeo a Julie.

Jsou to naše stíny, naše odrazy na stránkách knih. Jsou zakódovaní v písmenech abecedy, která tvoří slova, a ta zase tvoří věty, odstavce, kapitoly, části a následně celý příběh. Ve fantazii každého z nás vypadají jinak, a přesto jsou to ti stejní lidé. Odpovídají nám na otázky, co by se stalo kdyby…? a protože po kdyby obvykle následuje naše nespoutaná fantazie, musí si literární hrdinové vytrpět mnohé.

  • Co kdyby se malá holčička ztratila v lese? (Stephen King, Holčička, která měla ráda Tommyho Gordona)
  • Co kdyby se jeden úředníček ráno vzbudil a zjistil, že je z něj brouk? (Franz Kafka, Proměna)
  • Co kdyby člověk žil ve světě, ve kterém jste nuceni být součástí davu a přemýšlet jinak než ostatní je zločin? (George Orwell, 1984)
  • Co kdyby se dva mladí lidé umírající na rakovinu do sebe zamilovali? (John Green, Hvězdy nám nepřály)
  • Co kdyby naděje celého světa ležela na té nejnepravděpodobnější bytosti? (J.R.R. Tolkien, Pán prstenů)

A tak hrdinové strádají pro dobro nás všech. Trpí, aby nám ukázali pravdy skryté někde hluboko v nás, nebo skutečnosti, které nechceme či odmítáme vidět. A protože si už od počátků dob neustále vyprávíme příběhy a vždycky budeme, vypadá to, že je pořád co se učit a dozvídat o nás samých. Čeho si máme vážit? Co je v životě důležité? Jaký je jeho smysl? Kam míříme? Co můžeme ve světě okolo nás zlepšit? Na tyhle a mnohé další otázky totiž mají příběhy odpověď. Jen stačí vnímat víc, než jen samotná slova, a vidět pod jejich povrch.

Jaký by byl svět bez vyprávění? Pustý, prázdný, šedý, nemyslíte? 😉

 

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)

Komentáře
  1. Le fille Ash napsal:

    Už je to tak, ano.. postavy chudáci trpí a čím víc, tím lépe. Ale zase opravdu na druhou, jaký by byl svět bez nich? Šedý a nudný.. 🙂 Každopádně, jak bylo napsáno, do postav vkládáme mnohé z nás, to skryté tedy, ale je to tam. To ony nám dávají tu možnost prožít něco, co bychom sami (nejspíše) prožít nemohli. A proto jsou tak úžasné.. 😉

    • Díky za komentář. Tvorba postav je právě proto tak fascinující a je to taky moje nejoblíbenější část psaní. Kdo by nechtěl napsat postavu, se kterou se sžijí stovky, ne-li víc čtenářů. 😉

      • Le fille Ash napsal:

        Tak, tak.. neříkám, že je to lehké.. není. Ale když už se zadaří, tak ten pocit (jak to vhodně nazvat) „dobře vykonané práce?“ je nepopsatelný.. 🙂

  2. Jiří Linhart napsal:

    Na tohle konto jsem nedávno rozepsal (spolu s partnerkou) jeden takový pokus… co by se stalo, kdyby si postavy přišly stěžovat k autorovi. Zpětně jsem si uvědomil, že být na místě těch postav, asi bych sebe, coby autora, na místě zavraždil. 🙂 Před necelým rokem jsem dokončil svou prvotinu v oblasti scifi a teď, na čerstvě založeném blogu, ji začínám po nezbytných opravách vydávat znovu, i s ilustracemi. A to kdyby viděly mé postavy, tak mne budou asi chtít před zabitím ještě mučit. 🙂

    • To je určitě zajímavý nápad, byla by z toho dobrá povídka. 😉 Přesně tak, máte pravdu, autoři by z toho asi nevyšli nejlíp, takže je jen dobře, že postavy zůstávají na stránkách (knižních či webových). 😉

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *