Radosti a strasti tvůrčího psaní

Co se stalo s mými ambicemi napsat novelu do soutěže? To si můžete snadno domyslet podle četnosti dílů tohoto seriálu. Jinými slovy, došlo k tomu, k čemu jsem se zavázala, že tentokrát nedojde. Ano, přesně tak. Skončila jsem. 
Asi bych to neměla svádět na desetidenní dovolenou u moře, která bravurně zvládla odvést mé myšlenky od psaní, stejně tak za to nemůže ani hora papírů, skript a poznámek, které do sebe teď každý den sypu, abych zvládla státnice a byla hodna malého bezvýznamného titulu Bc. A už vůbec to není chyba slunečného počasí, které láká ven.

Pravdou je, že pokud člověk opravdu chce, čas si vždycky najde. A jestli jsem se za ty roky, co píšu, něco naučila, pak je to vědomí, že pokud už jednou začnu, nesmím přestat, dokud není první verze hotová.

Hezky to vyjádřil můj oblíbenec Ray Bradbury ve své výborné inspirativní knize Zen a umění psát:

„Každý den se musíme vyzbrojit, možná s vědomím, že tuhle bitvu nelze zcela vyhrát, ale bojovat se musí, byť jen přátelské kolo. Ta nejmenší snaha vyhrát znamená v závěru dne jistý druh vítězství. Vzpomeňte se na toho pianistu, který tvrdil, že když nebude cvičit jeden den, pozná to sám, když nebude cvičit dva dny, poznají to kritici, a po třech dnech to pozná publikum. 
V pozměněné verzi to platí také pro spisovatele. Neznamená to, že by se váš styl během několika dnů vytratil. Ale stalo by se, že by vás svět dohonil a snažil se vás otrávit. Kdybyste nepsali každý den, jedy by se hromadily a začali byste umírat, cvokařit nebo obojí.“

Svět mě dohonil a otrávil. Nic ve mně však neuhasí moje nadšení z psaní a já vím, že to nikdy nepřestanu zkoušet.

Pokud jste i Vy nějaké své dílko nedokončili, neklesejte na duchu a radši mi o tom napište do komentářů. 😉

 

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. kVítek napsal:

    Dobrý den, ahoj Markéto,
    Mám několik knížek o tvůrčím psaní: Bradbury, Dočekalová, Hrdlička. Trapné je, že teprve dnes mi došlo (od tebe), že tvůrčí psaní je vytváření příběhů.

    Nejlepší z těch knih napsal Stephen King – O psaní
    http://deosum.com/Articles/240-stephen-king-o-psani.aspx

    Také je dobrých Jak napsat bestseller – sedm mocných tipů Dana Browna
    http://deosum.com/Articles/376-jak-napsat-bestseller-sedm-mocnych-tipu-dana-browna.aspx

    Ať se nám daří … 🙂

    • Zdravím kVítku. 🙂
      Však se nic neděje, docela to chápu. Když píšu (a nejenom povídky, ale třeba i bakalářku, články na blog a jiné), vždycky se k tomu snažím přistupovat tvořivě. Tvůrčí psaní se používá jako termín, ale je to v podstatě jenom slovíčkaření. 🙂
      Hned si jdu přečíst tvé články. O psaní od Kinga jsem četla a považuju to za doposud nejlepší dílko zabývající se tvůrčím psaním.
      Díky za komentář a ať se daří i tobě. 😉

  2. Fabulátor napsal:

    Souhlasím, že to chce psát soustavně. Člověk by měl žít příběhem, který píše. Když se k něčemu vracím po delší době tak už to prostě není ono. Už nejsem tak vtažený do příběhu a chvíli trvá, než se do toho dostanu.

    Taky jsem pár věci nedokončil – jednou proto, že jsem se rozhodl pojmout příběh úplně jinak a podruhé jsem si nebyl jist jak pokračovat a čím déle člověk čeká, tím těžší je navázet na něj.

    • Tak tak, po pár dnech člověk ztratí elán i nadšení a začne o všem pochybovat. Nejlepší by bylo, kdyby měl každý z nás nějakého proti-prokrastinačního dozorce, toho bych někdy opravdu potřebovala. 😉

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *