Rutina slavných spisovatelů: Khaled Hosseini

Umí vykouzlit spletité napínavé příběhy, při kterých vám hrdinové přirostou k srdci tak, že se od nich sotva můžete odpoutat. A přitom mu k tomu vystačí tak málo. Nepotřebuje nechat vybuchovat budovy nebo vytvářet fantastické světy. Umí totiž mistrně splétat lidské osudy. O kom mluvím? O jednom ze svých oblíbených spisovatelů současnosti – Khaledu Hosseinim.

Khaled Hosseini si mě získal knihou Lovec draků, podle které byl také natočený výborný film. Četla jsem od něj také A hory odpověděly, což je další působivý příběh, a chystám se přečíst si i jeho třetí knihu přeloženou do češtiny Tisíce planoucích sluncí. Tento původem afghánský spisovatel, který nyní žije v Americe, je prostě pan vypravěč.

Po dočtení Hosseiniho příběhů vždycky dumám, jak je možné, že jsem při četbě sotva dýchala, a přitom je zápletka tak prostá, či dokonce předvídatelná. Pak mi to dojde, i když cítím, že to není celá odpověď. Hosseini umí vytvořit živoucí postavy, které vystoupí z písmenek a na tu krátkou dobu , co čtete, i dlouhou po ní se stanou součástí vás. Možná proto jsem se rozhodla zapátrat, jak Khaled Hosseini tvoří, a podělit se o to.

Každodenní rutina Khaleda Hosseiniho vypadá takto:

„Píšu, když jsou děti ve škole a v domě je ticho. Zabarikáduju se ve své pracovně s hrnkem kávy a počítačem. Při psaní nemůžu poslouchat hudbu, i když jsem to zkoušel. Často přecházím po pokoji. Nechávám zatažené rolety. Dávám si od psaní krátké přestávky, dvě až tři minuty, během kterých si mizerně brnkám na kytaru. Snažím se napsat dvě až tři strany denně. Píšu do dvou hodin odpoledne, pak jdu vyzvednout děti a přepínám na „otcovský“ program.“

Zaujala mě především Hosseiniho obliba přepisování svých příběhů. Já osobně při editacích tápu, až je nakonec většinou vzdám a opravím jen to, co bije do očí. Hosseini popisuje svůj postup při psaní takto:

„Příběh si nikdy neplánuji dopředu. Nevidím na tom nic užitečného, nelíbí se mi, jak mě to zahání do kouta. Mám naopak rád překvapení a spontaneitu, nechávám příběh, ať si sám najde svou vlastní cestu. Z tohoto důvodu je pro mě psaní první verze příběhu velice těžké a pracné. Také mě to vždycky zklame. Stěží se z toho stane to, co jsem myslel, že to je. Obvykle nesplní představu, jakou jsem měl, když jsem začal psát. Hrozně rád ale přepisuji. První verze je spíše skicou, ke které poté přidám vrstvy, rozměr, odstín, nuance a barvy. Psaní pro mě znamená především přepisování. Jedině při něm objevuji skryté významy, spojitosti a možnosti, které mi unikly. Při editacích se příběh přibližuje tomu, v co jsem původně doufal.

A co by Khaled Hosseini poradil začínajícím spisovatelům? 

„Poznal jsem tolik lidí, kteří říkají, že v sobě nosí knihu, ale nenapsali ani slovo. Abyste se stali spisovatelem – uvědomuji si, že to bude znít otřepaně – musíte psát. Musíte psát každý den, i když se vám chce nebo nechce. Důležité je, abyste psali jen pro jednoho člověka – pro sebe. Napište příběh, který musíte vyprávět a který byste si chtěli přečíst. Je nemožné zjistit, co chtějí ostatní, takže neplýtvejte časem a nesnažte se na to přijít. Prostě pište o věcech, které máte pod kůží a které vás v noci udržují vzhůru. Taky byste měli hodně číst a všímat si věcí okolo sebe. Čtěte příběhy, které chcete sami psát, a čtěte příběhy, které byste nikdy nenapsali. Od každého spisovatele, kterého jste přečetli, se něco naučte.“

A co vy? Četli jste něco od Hosseiniho? Souhlasíte s jeho názory? 😉

P.S. V sérii článků o rutinách slavných spisovatelů si můžete přečíst o Haruki Murakamim, Elizabeth Gilbertové, Marjane Satrapi a Charlesi Bukowském.