Pořád přemýšlím nad tím, kde je ta moje hranice mezi plánováním a spontánností v psaní. Už se vám někdy stalo, že jste příběh naplánovali do posledního detailu, ale samotné psaní vás nebavilo? Nebo jste naopak všechno nechali na své intuici a prostě chrlili na papír svoje myšlenky, abyste později zjistili, že je to nehorázný blábol? Mě se stalo obojí.
Pokaždé, když se mě někdo zeptá, jaká knížka je má nejoblíbenější, zarazím se. Ne že bych nevěděla, ale zkuste si vybrat mezi tím nepřeberným množstvím titulů, které vám kdy příšly do ruky. Některé z nich jsem zapomněla okamžitě, některé jsem nedočetla, ale některé ve mně zanechaly víc než jen matnou vzpomínku na zápletku. Rozhodla jsem si to jednou...
Proč mají někteří lidé nutkání tvořit a jiní to považují za naprostou ztrátu času? Co nás žene k tomu, abychom se usadili za stůl s perem, tužkou, štětcem, propiskou, pastelkou (či čímkoliv jiným) a trávili svůj čas tím, že píšeme, kreslíme, malujeme, lepíme, vystřihujeme? A existuje na to vůbec jednoduchá odpověď?
Co se stalo s mými ambicemi napsat novelu do soutěže? To si můžete snadno domyslet podle četnosti dílů tohoto seriálu. Jinými slovy, došlo k tomu, k čemu jsem se zavázala, že tentokrát nedojde. Ano, přesně tak. Skončila jsem.
Už nespočetněkrát se mi stalo, že mi můj příběh, který se zdál tak nadějný, prostě umřel pod rukama. Najednou už nebyl zajímavý, ani jsem necítila motivaci pokračovat. Kdo by také chtěl číst knihu, kterou sám autor odvrhne?
Hudba umí vyjádřit emoce stejně jako dobrý příběh a dokáže to i beze slov. Může nám zlepšit náladu nebo nás naopak uvrhnout do melancholie či přimět nás zamyslet se. Některé melodie v nás vyvolávají vzpomínky, dobré i špatné, a ovlivňují třeba i náš styl v oblékání. Hudba je prostě kouzelná.
Andrew Stanton je jeden z tvůrců Hledá se Nemo, Wall-E a Toy Story, šťastlivec, který má možnost podílet se na animovaných filmech Pixaru, v které já osobně vidím továrnu na sny. V přednášce na TED.com, kterou jsem nedávno shlédla, mluví o základních stavebních kamenech příběhů a doplňuje je svými zážitky, ukázkami z filmů a myšlenkami. Pokusím se shrnout jeho přednášku do několika bodů. Snad pro Vás budou stejně inspirativní jako pro...
Frank Warren dostal nápad – vyzval několik lidí, aby anonymně napsali na pohlednici své tajemství, které ještě nikdy nikomu neřekli. Teď je z něj sběratel tajemství, vlastní více než půl milionu pohlednic a stal se úspěšným bloggerem. Ta náhlá inspirace změnila život nejen jemu, ale i tisícům jiných.
Tohle video mě ale zaujalo svým zpracováním a bylo mi skutečnou inspirací. Proto sdílím. Jen malá poznámečka na závěr – video je anglicky, ale obrázky napoví.
Taky se vám stává, že když se konečně donutíte sednout si k počítači či zápisníku a jste odhodlaní začít něco dělat, vymýšlet, tvořit, nedokážete ze sebe dostat nic kloudného?