Na fóru o tvůrčím psaní se strhla diskuze o současných upírských příbězích typu Stmívání. Padlo několik poněkud ostřejších názorů, že upíři už nejsou, co bývali, obhájci Edwardů Cullenů a jim podobným se ale také našli. A z toho vznikl workshop, ve kterém jsme poměřili síly a představili ostatním svou verzi pravého upíra. Mou povídku si právě teď můžete přečíst.
Vánoce jsou už sice za námi, jejich atmosféru si ale můžete připomenout v mé nové povídce. Napsala jsem ji do druhého workshopu pořádaného na fóru o tvůrčím psaní. (Pokud se chcete nějakého workshopu také zúčastnit, sledujte můj Facebook).
Dnes je halloweenská noc, příhodný čas k uveřejnění nějaké té strašidelné povídky. Panský dům v lesích je povídka, se kterou jsem se zúčastnila hororové soutěže Necronomiconu a obsadila 8.místo. Chcete-li se dozvědět, jak se může zvrtnout rodinná dovolená, pak směle do čtení.
Na fóru nejen o tvůrčím psaní, které myšlenkově pohání René Nekuda, se uskutečnil vůbec první workshop. Jeho tématem byly pohádky naruby a účastníci měli za úkol podívat se na známé příběhy z pohádek z pohledu některé z vedlejších postav. Dávám sem k přečtení svůj výtvor, který vám odhalí, jak to bylo s Jeníčkem a Mařenkou doopravdy. 😉 Více o workshopu a ostatní příspěvky si můžete přečíst zde.
Znáte Povídkáře, skvělý nástroj pro spisovatele od Reného Nekudy? Pokud ne a nemáte zrovna inspiraci, pak ve vás s velkou pravděpodobností znovu vzkřísí jiskru. Já si Povídkáře vyzkoušela na druhém pisálkovském srazu, který se konal na sklonku srpna na chatě v krásných Krkonoších. Zadání: Proč sportovec se zraněnou nohou vytrhává poslední stránky v zapůjčených knihách? Výsledek? Čtěte dále. P.S. Pokud vás zajímají...
S touto povídkou jsem se zúčastnila letošního ročníku literární soutěže Hledá se autor bestselleru a skončila jsem na celkovém osmém místě. Publikuji ji tu celou, i s třetí třetinou, která ještě uveřejněná nebyla. Přeji hezké počtení. 😉 (Moje postřehy o soutěži si můžete přečíst tady.)
Tahle povídka vznikla, tuším, před dvěma či třemi lety, ale jistá si nejsem. Co si naopak s jistotou pamatuji, je pocit, který jsem při psaní tohoto kousku měla. Nechala jsem své tvůrčí já jen tak bloumat, nepřemýšlela jsem nad tím, co píšu. Jen jsem psala, bezděčně, zasněně, v jiné sféře bytí. Těžila jsem z nepopsatelného absurdna, které mě...
Tuhle povídku jsem kdysi načmárala do čtverečkovaného sešitu v hodině českého jazyka. Na slohovku jí, myslím, bylo škoda. Když jsme měli odevzdávat naše výtvory, přepsané i ty na šmírácích, odevzdala jsem jen tu čitelnou verzi. Tu druhou, psanou mým miniaturním písmem, hieroglyfy, které snad přečtu jen já, jsem si nechala. Pamatuju si, že mě k tomuhle příběhu inspirovala Krylova písnička, která...