Report na Literární Fest

Ve čtyři ráno se vykutat z postele, málem nestihnout autobus (celá já), všude tma tmoucí a vzduch mi div nemrzne před očima. Ale já jsem i tak natěšená, protože mám namířeno na Literární Fest od týmu Naučmese a Literární akademie, což znamená den plný inspirace a stejně naladěných duší. Tenhle report vzniká hned druhý den, a protože nejsem schopná udržet nějakou myšlenku déle než je nutné, celý ten zážitek sepíšu v bodech.

1. Je to snad poprvé, co nereptám, když mám vstávat v takovou nadlidskou hodinu a mrznout tři hodiny v autobuse. 

2. Dostanu visačku se svým jménem a naštěstí jsou na ní napsané i moje kurzy, protože mi kdovíproč dělá hrozný problém zapamatovat si, v jakém pořadí jsem si to vymyslela. 

3. Bez kávy zatím nefunguju, takže zamířím po schodech nahoru, dokud nedorazím k dobrým lidem z kavárny Čekárna, kteří mě proberou svým cappuccinem. Spokojeně ho usrkávám a zatím prohlížím Naučmese dary – parádní bloček, visačku, placku a slevový kupón od Martinusu, to všechno v plátěné tašce. 

nezbytnosti

nezbytnosti

4. Objevím/seznámím se/zahlédnu pár lidí, které jsem doposud znala jen z virtuální reality internetu. Je to zvláštní pocit, jako by se před vámi zhmotnilo několik existencí, které do té doby existovaly jen ve vaší hlavě. (To by se u psaní hodilo. Stvořit „živoucího“ hrdinu by bylo o fous jednodušší.)

5. První kurz Jak na skvělou kávu doma. Michal Stec z Rebel Bean mi ukázal, co stojí za těmi omamně vonícími zrníčky kávy, na kterých jsem závislá (viz můj srdcový projekt Kávomil), poradil spoustu tipů a vpravil do mě další potřebný kofein z aeropressu a dripperu. A ochutnala jsem taky něco, co se jmenuje karakuma, karakiri nebo tak nějak (ach, paměť), což je v podstatě čaj z třešně, ve které se skrývá kávové zrno. Takže další kofein.

Edit (o den později): Právě jsem zjistila, že čaj z kávových slupek se jmenuje cascara, takže jsem moc blízko nebyla. :))

6. Druhý kurz Jak prorazit na netu. Michelle Losekoot výborně povídala nejen o haterech a trollech a blogosféře a o všem okolo. Pomohla mi uvědomit si, že spisovatel, který nemá depky a nepochybuje o svých výtvorech, je opravdu vzácný druh. Doteď mám trochu výčitky svědomí, že se mi ulevilo, když jsem zjistila, že Hemingway, Woolfová, Kafka, Vergilius, London byli z pochyb taky dost vydeptaní a někteří z nich kvůli tomu dokonce spáchali sebevraždu. 

7. Proč si víc pamatuju, co jsem měla k jídlu a kdy a co jsem pila, než obsah kurzů?? Nebojte, nebudu vám to vyjmenovávat a barvitě popisovat, i když bych mohla. 

8. Třetí kurz Myšlenkové mapy pro psaní. Dan Gamrot mi názorně předvedl, že to, co jsem občasně produkovala do svého zápisníčku a považovala to za myšlenkové mapy, byly jen chaotické bubliny se slovy. Takže odteď už vím jak na to. Vyzkouším a co nejdřív dám vědět, jak a jestli je to pro házení myšlenek a nápadů na papír užitečné. 

9. Čtvrý kurz Meditací k vyklidnění mysli. Tohle byla strategická volba, ale nakonec se ukázalo, že meditovat je pěkná dřina, a jestliže jsem si tímhle posledním kurzem chtěla odpočinout a vyprázdnit mysl, pak se mi podařil úplný opak. Zkuste si zavřít oči, nevnímat, jak vás všechno tlačí a něco vás svědí pod nosem a za dveřmi se někdo směje a nad námi někdo dupe a někde za hlavou mi cosi otravně bzučí a panebože, kdy už těch pět minut uteče. Chce to trénink. Každý den aspoň deset minut. Vyzkouším, dám vědět. 

10. Afterparty. Vína bylo fakt hodně a navíc i se servisem, kdy Adam Marčan bedlivě hlídal, jestli máme co pít a starostlivě nám dolíval. Nálada stoupala a všichni byli čím dál hlasitější a akčnější a poetičtější a přítulnější. Zkrátka skvělá, uvolněná atmosféra. Jen na přesun do Lucerny nedošlo (já se aspoň nepřesunula), protože v LA bylo příjemně teplo a venku kosa a pořád bylo co pít a o čem diskutovat.

11. Zavítala jsem do Prahy – Řeporyje a shledala, že Češi jsou v názvech městských částí vážně kreativní. (A já taky, když jsem to ve vlaku málem přejmenovala na Řepojedy.) Tímhle děkuju Petrovi Novákovi za gauč, dobře se na něm surfovalo. 

12. Kdy bude další Literární Fest, hm? 😉

Další reporty:

Michal Ozogán

Markéta Gajdošová

Katka Foltánková

A co vy? Byli jste? Nebyli jste? Šli byste? 😉

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)

Komentáře
  1. Mohu jen říct, že písnička se nakonec zrušila a vůbec mi to nevadilo, protože ve škole bylo zábavy více než dost.

    P.S. zase dávám prasátku cigaretu

  2. Jan Švancara napsal:

    Nebylo to s těmi autory z bodu 6 myšleno jinak?
    Tvrdit, že spáchali sebevraždu kvůli tvorbě mi přijde jako hodně velká nadsázka (vždyť Kafka, Vergilius a s velkou pravděpodobností ani London si na život vůbec nesáhli).

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *