Spisovatelský film: Zažijte Půlnoc v Paříži

Když jsem psala článek o těch nejlepších spisovatelských filmech roku 2012, nějakým záhadným řízením osudu jsem úplně zapomněla na ten, který se mi líbil ze všech nejvíc. Už jste viděli Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena?

Nejslavnějšího neurotika Woodyho Allena mám ve velké oblibě. Ano, je pravda, že ne všechny jeho filmy jsou dokonalé. Říká se dokonce, že po jeho dvou průměrných kouscích následuje jeden nadprůměrný. Už asi víte, že Půlnoc v Paříži je právě tím nadprůměrným a hned vám řeknu, proč si to myslím.

 Magická atmosféra Paříže

Film, který se odehrává v nejkrásnějším městě na světě, a který je navíc poklonou Paříži?  To byl jeden z důvodů, proč jsem film tak nedočkavě vyhlížela a proč jsem se na něj poté podívala ještě dvakrát. Atmosféra je totiž úplně pohlcující, nejenže se děj odehrává na těch nejznámějších místech (mimo jiné i ve Versailles), ale zavede vás také do pařížských uliček pod rouškou noci. A co víc, spolu s hlavní postavou budete cestovat časem a pokoušet se za dohledu Gertrudy Steinové a Ernesta Hemingwaye dokončit svůj román.

O spisovateli pro spisovatele

Příběh je typicky Allenovský – řeší vztahy mezi lidmi a životní hodnoty obecně a navíc je okořeněný i malou absurditou. Gil (Owen Wilson) píše scénáře pro hollywoodské trháky, je zasnoubený s praktickou Inez (Rachel McAdams), ale ve skutečnosti touží po jiném životě. Chce být spisovatel, bydlet v podkrovním bytě v Paříži, vysedávat v zakouřených kavárnách a psát romány. Typický snílek (taky se poznáváte? já ano) se však potýká s realitou, která je poměrně tvrdohlavá. Má podobu Inez, která Gila zrovna dvakrát ve spisovatelských aktivitách nepodporuje, a Ineziných rodičů, kteří si o Gilovi evidentně myslí jen to nejhorší. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam.

Skokem do 20.let minulého století

Když se Gil prochází noční Paříží, náhle se ocitá ve starobylém autě plném zvláštně oblečených lidí, které ho doveze do baru. Ihned poznáte, že tady něco nesedí. V rohu hraje jakýsi ulíznutý chlapík na piano a zpívá písničku z gramofonových desek a navíc se ke Gilovi za chvíli připojí Francis Scott Fitzgerald, autor Velkého Gatsbyho, a jeho manželka Zelda. Gil se ocitl na místě, kde se touží ocitnout každý začínající spisovatel – ve zlaté éře 20. let, kdy byla Paříž městem umělců.

No řekněte, nechcete se jako Gil setkat s Hemingwayem, Picassem, Lautrecem, Salvadorem Dalím (mimochodem Adrian Brody ho hraje naprosto famózně, zasmějete se nad jeho posedlostí nosorožci), T.S.Eliotem a dalšími osobnostmi? Nebylo by to inspirativní, promluvit si o vašem románu s Gertrudou Steinovou, přesně jak to udělá Gil?

Žijeme tady a teď

Ačkoli žít v minulosti, a navíc v té nejvíce bohémské epoše Paříže, má své neodolatelné kouzlo, přece jen se nejde věčně toulat v dobách, které jsou dávno pryč. Gil musí dospět k důležitému životnímu rozhodnutí a vy si spolu s ním užijete za posledních tónů atmosférické swingové hudby Paříž v dešti.

Pokud jste Půlnoc v Paříži ještě neviděli, pak vám můžu film jen doporučit. Je návykový a inspirativní nejen pro aspirující spisovatele, ale taky pro milovníky Paříže, bouřlivých 20.let 20.století, tvorby Woodyho Allena a zmíněných umělců.

A co vy? Viděli jste Půlnoc v Paříži? Co na ni říkáte? 😉

 

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)

Komentáře
  1. Le fille Ash napsal:

    Já film sice zatím neviděla.. ale díky za typ! Vypadá to zajímavě.. 😉

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *