První verze příběhů stojí za nic, a o to hůře se píší

V jednom z předchozích článků jsem své pokusy o psaní příběhů přirovnala k šplhání po schodech. Vždy se snažím zlepšovat a překonávat překážky, ale čím víc stoupám, tím těžší je vydrápat se na další schod. Momentálně se snažím dostat na schod s názvem „dopsání první verze“, který je zatím mnohem větší než já.

Dokončit první verzi příběhu je pro mě zatím nepřekonatelný oříšek. Proč? Problém není v tom, že bych nepsala (však víte, že píšu každý den), ani v tom, že nevím, o čem psát.

Problém je v tom, že s každým dalším slovem, které přibyde, cítím, jak můj příběh nestojí za nic. Je tam moře věcí, které nedávají smysl, spousta logických děr, které nějak musím zaplnit, spousta mizerných dialogů a postavy ploché jako papír. Jako celek to působí neohrabaně, jako ta nejhorší kniha na světě

psaci stroj

Tohle vědomí nedokonalosti toho, co píšu, totiž okamžitě přináší pochyby, a ty sílí a sílí, čím blíže si je pustím k tělu. A s pochybami jde v ruku v ruce chuť s tím vším skoncovat. Možná vás dokonce popadne strach, že věnujete spoustu času snu, který se vám nejspíš nikdy nevyplní a vy se tak budete pořád honit za horizontem.

Znáte tenhle pocit?

Já ano. A dokonce velice dobře, protože tohle poslední dobou při psaní prožívám denodenně. Ale nevzdávám to. Místo toho to beru jako výzvu, něco, co je prostě součástí psaní a já se tím nesmím nechat pokořit. A tak jsem si vymyslela pár způsobů, jak si tohle všechno nepustit k tělu, a porozhlédla se na Inspiraci pro kreativce po nějakých moudrech.

Když mám krizi, říkám si:

1. Je to první verze. První z mnoha. Až ji dopíšeš, neznamená to, že je to konečná verze. Znamená to začátek.

„Píšu první verzi své knihy a připomínám si, že pouze házím písek do kbelíku, abych z něj poté mohla stavět hrady.“ Shannon Haleová

2. Psaní tě baví, nemůžeš bez něj být, tak si piš sama pro sebe. Až tu mizernou první verzi dokončíš, nikdo to přece nemusí číst.

„V první verzi si ten příběh vyprávíte sami sobě.“  Terry Pratchett

3. Kdybych to teď vzdala, znamenalo by to, že jsem jen oběhla další kolečko a nikdy se z toho běhání v kruhu nevymotám.

„Jestliže má vzniknout dobré dílo, spisovatele pronásleduje přirozená nejistota, ale také tvrdohlavost, která prohlašuje: Mám co říct a taky to řeknu.“ Tim Bowler

4. I kdybych napsala tu nejhorší první verzi příběhu a nedokázala z toho udělat nic jiného, než hroznou přepsanou verzi, pořád to není konec světa. Je to cesta a ta vede pořád dál. Psaním tohohle příběhu jsem se přece naučila spoustu nových věcí. Každé „selhání“ je svým způsobem dobré, pokud si z něj dokážu něco odnést a příště neselhat nebo selhat lépe.

„Selži. Selži znovu. Selži lépe.“ Samuel Beckett si tohle napsal na kartičku, kterou měl přilepenou na zdi u stolu, kde psával.

5. Náš život je příliš krátký na to, abychom pořád pochybovali a báli se. A já tu knihu opravdu chci dopsat, ať to stojí, co to stojí. Austin Kleon tohle vyjádřil krásně lakonicky:

„Většinu otázek můžeme smrsknout do:

1. Mám strach.

2. Nevím, co mám dělat.

Odpovědi:

1. Jednoho dne budeš mrtvý.

2. Pracuj dál.“

Austion Kleon

A co vy? Taky píšete svou první mizernou verzi knihy? Jste také v té „pochybovačné“ fázi? 😉

*Použité fotografie: Angel Ganev, na základě licence CC BY 2.0, flickr.com

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)

Komentáře
  1. Bára napsal:

    Jak já ti rozumím 🙂
    Pár týdnů zpátky jsem na tom byla stejně.
    Pak jsem, aniž by to někdo věděl, šílela nadšením z toho, že jsem u konce. Dopsala jsem svou první verzi knížky, kterou jsem si slíbila napsat svému nejistému zbouchnutému devatenáctiletému já 🙂 Takovou knížku, kterou bych si tenkrát přála číst.
    A teď jsem zpátky u pochybností. Mám 160 stran textu, který je nedokonalý, neotesaný a jen z poloviny takový, jak jsem si ho představovala. Jistě, zvolna se vrhám na úpravy a přepisování. Ale má to cenu? Dokážu z toho vůbec dostat něco víc? Momentálně si nejsem jistá.
    Samozřejmě to nevzdám, ale tyhle sebemrskačské stavy mě na psaní deptají 🙂
    Držím palce, ať brzy dosáhneš první verze! Třeba pak společně budeme moct fňukat u úprav 😉

    • Gratuluju k dopsání první verze, je to skvělý úspěch, i když se tak možná necítíš. 😉 Možná tě „potěší“ zjištění, že naprostá většina lidí nedopíše ani tu první verzi, takže jsi o dlouhý krok před ostatními. 😀
      Určitě to nevzdávej, proto jsi to přece nepsala, ne? 😉
      Tak až to dosmolím, ozvu se a můžeme poplakat. 😀

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *