Miluju doslovy a předmluvy v knížkách

Někdo si přečte knížku a zaklapne ji, aniž by věnoval pozornost různým doprovodným textům, jako jsou poděkování autora, jeho komentáře v doslovu či věnování. Já naopak tyhle zdánlivé nepodstatnosti vyhledávám a vyžívám se v nich. Proč tomu tak je a jaké jsou mé nejoblíbenější, se dozvíte v článku. 😉

Když dočtu knížku, jejíž příběh mě zaujal a nepustil až do úplného konce, potěší mě malý ale milý bonus v podobě autorova doslovu či komentáře. Znáte to, spisovatel v nich často uvede vyčerpávající seznam neznámých jmen a děkuje a děkuje. Někdy je ale závěrečný komentář jiný.

Nevím, jak vás, ale fascinuje mě jakákoli zmínka o tom, jak nějaký příběh vznikal. Kdybych mohla nějakému spisovateli nahlížet při tvoření přes rameno, byla bych ten nejšťastnější člověk na světě. Bohužel by z toho asi nikdo nadšený nebyl, tak mi zbývá jen hledat v doslovech, předmluvách a věnováních. A občas tam narážím na opravdové perly.

Proč nikdy nevynechám předmluvu či doslov?

1. Dozvídám se něco málo z osobního života spisovatelů. Zvlášť mě dojímají poděkování partnerům, protože sama vím, že psaní vyžaduje spoustu času o samotě či spoustu času, kdy vás pro jistotu vůbec nevnímá a vznáší se někde ve svém světě. Žít se spisovatelem je zkrátka těžké (zeptejte se manželky Tolstého) a oni to moc dobře vědí. V těchto poděkováním nám říkají, že jsou taky jen lidé. Tady je třeba moje oblíbené poděkování Connie Willisové v knize I když půjdu roklí šeré smrti:

Psaní této knihy se stalo samo o sobě prožitkem blízkosti smrti a já bych to nepřežila, nebýt podpory mé dcery Cordelie, trpělivých přátel, zaměstnanců Margie’s Java Joint, nedocenitelné pomoci mého manžela Courtneye a mé nepostradatelné asistentky…

Takhle zase děkuje George R. R. Martin v prvním díle své obsáhlé ságy Písně ledu a ohně:

Říká se, že ďábel je v detailech. Kniha tohoto rozsahu má hodně svých ďáblů a kterýkoli z nich vás může kousnout, nedáte-li si pozor. Naštěstí znám spoustu andělů.

A tady je snový a inspirativní Neil Gaiman v Koralině:

Začal jsem to pro Holly, dokončil jsem to pro Maddy. Pohádky jsou víc než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit.

2. Dozvím se z nich něco ohledně procesu psaní, tvorby, inspirace či okolnosti vzniku knihy. Mistrem poutavých úvodů tohohle typu je v pro mě Stephen King (který moc dobře ví, že tyhle autorské poznámky spousta čtenářů zbožňuje). Jedna z mých nejoblíbenějších je předmluva knihy O psaní: Memoáry o řemesle: 

Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy – možná až příliš velká – se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek – a možná to nejlepší – je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí.

Takhle nás do svého tvůrčího procesu nechává nahlédnout Philip Pullman v Jantarovém kukátku:

Vypůjčil jsem si řadu nápadů ze všech knih, které jsem kdy přečetl. Při psaní románu se řídím zásadou „Čti jako motýl, piš jako včela“, a pokud v mém příběhu narazíte na med, je to jen zásluhou skvělého nektaru, který jsem objevil v pracech lepších autorů.

A občas vyslechneme i vtipné historky, které při psaní spisovatelé zažili. Tenhle úryvek je z předmluvy k Zelené míli Stephena Kinga:

Ralph navrhl možnou třetí alternativu: příběh by se mohl psát stejně, jak se bude číst, to jest na pokračování. I tento sebevražedný prvek mě zaujal: když tu práci nestihnu, když se mi nepodaří ji zvládnout, milion čtenářů najednou začne dychtit po mé krvi. Nikdo, kromě mé sekretářky Juliann Eugleyové, to neví líp než já každý týden dostáváme celé tucty rozhněvaných dopisů dožadujících se dalšího dílu cyklu Temná věž (trpělivost, milí Rolandovi přívrženci slibuji vám, že asi tak příští rok se dočkáte). V jednom z nich byla vložena polaroidová fotografie plyšového medvídka spoutaného řetězy, a zpráva povystřihovaná z novinových nadpisů a titulních stránek časopisů: VYDEJ OKAMŽITĚ DALŠÍ DÍL TEMNÉ VĚŽE, NEBO TEN PLYŠÁK CHCÍPNE, stálo v ní. Vyvěsil jsem si ten dopis ve své kanceláři, aby mi stále připomínal jednak mou zodpovědnost vůči mým příznivcům, jednak to, jak je nádherné, když se lidé trochu starají o osud postav, zplozených čísi představivostí.

3. Říkají nám něco o spisovatelích samotných. Jste-li něčí fanoušek, chcete o tom člověku vědět co nejvíc, chcete mít pocit, že o něm víte všechno. Se spisovateli je trochu potíž, neobjevují se na veřejnosti tak často jako třeba herci. A tak na malé střípky jejich osobnosti můžeme narazit právě ve věnováních, doslovech či předmluvách. Někdy takový text vydá za víc než několik interview.  Zdaleka nejkouzelnější pro mě stále zůstává to od Antoina de Saint-Exupéryho v Malém princi. Posuďte sami:

Věnuji Léonu Werthovi. Omlouvám se dětem, že jsem tuhle knihu věnoval dospělému. Mám k tomu závažnou omluvu: ten dospělý je nejlepším přítelem, jakého na světě mám. Mám i další omluvu: ten dospělý rozumí všemu, dokonce i knihám pro děti. A mám třetí omluvu: ten dospělý žije ve Francii a trpí tam hladem a zimou. Potřebuje utěšit. Pokud všechny zmíněné omluvy nestačí, klidně můžu knihu věnovat dítěti, kterým tenhle dospělý kdysi býval. Všichni dospělí totiž začínali jako děti. (Málokdy si to ale pamatují.) Takže opravuji: Věnuji Léonu Werthovi, když byl ještě chlapec.

A co Vy? Také patříte k milovníkům předmluv a doslovů? Jaký je Váš nejoblíbenější? 😉

 

Tagy:
Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Krásný, inspirativní článek. Taky miluju věnování v knížkách, od let dospívání stále zůstává nejoblíbenější z Vyhoďme ho z kola ven : „Viku Lovellovi, který mi vysvětlil, že draci neexistují,a pak mne zavedl k jejich slujím.“

    Hezké ti draci a ďáblové ve věnováních či úvodech… Koralinu jsem pouze viděla zfilmovanou, totéž hru o trůnu, ale zejména Martina si po tomhle budu muset přečíst 🙂

    • Děkuju. 🙂 Draci jsou ve věnování zkrátka oblíbení. A ten od Kena Kesseyho je výborný. 🙂
      Koralina se mi víc líbila na papíře a na Martina s těmi jeho obřími bichlemi, v kterých vraždí moje oblíbené postavy, si pořád netroufám. 😀

      • Mirek H. napsal:

        V tvorbě Marina jsou řekl bych dvě polohy – stručnější (povídky, kratší romány) a ukecanější (Píseň ledu a ohně). Obě polohy jsou čtivé, jen u té ukecanější se člověk musí připravit na to, že se mnohdy dějově moc neposune (zato si užije popisů a vykreslení charakteristiky postav).

        Ale doporučil bych zkusit obě polohy…

        Jinak úvody i doslovy v knihách mám také rád a nikdy je nevynechám. .-)

        • Tak pár povídek jsem od něj četla a musím říct, že je to opravdu pan spisovatel. Ale v případě Písní ledu a ohně asi dám přednost seriálu. 😉

          • Radka napsal:

            Dobrý den, dělám zápis z knihy Romeo a Julie, Shakespeare William a přeložil Martin Hilský …. Mám udělat i doslov nebo sekundární text ale absolutně nevím kde to v knize najdu a tak jestli by jste mi nemohla poradit? Moc děkuji a stránku máte moc zajímavou akorát, ani odsud jsem nepochopila co to doslov je :/ děkuji

            • Ahoj, Radko, doslov bývá na konci knihy a autor v něm (pokud má tu potřebu) dovysvětluje, proč knihu napsal tak, jak ji napsal. Někdy píše doslov i překladatel nebo někdo jiný, třeba kritik. Je to takový dodatečný komentář ke knize. Z tvé zprávy jsem ale úplně nepochopila, co máš za úkol. (Doslov najdeš v knize samotné a sekundární text je text napsaný o té knize).

  2. Jana napsal:

    Moc pěkný článek. Já to čtu asi ze stejného důvodu. Navíc teda ještě doufám, že se dozvím něco, co mne udělá chytřejší (možná jo, ale já to pak zas zapomenu). 🙂

    Hezký blog, hned jsem si tě přihodila do sledovaných 🙂

Napsat komentář: Jana Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.