Jak slavní spisovatelé překonávají spisovatelský blok

Už jste někdy měli spisovatelský blok? Jestli ano, víte, že to není nic příjemného, když je vaší největší touhou psát a právě to vám nejde. Naštěstí žijeme v době, kdy každý problém má své řešení, tak jsem zapátrala ve vodách internetu a zjistila, jak se s blokem vypořádávají slavní spisovatelé. 

Cenu za nejkurióznější lék na spisovatelský blok ode mě získává Dan Brown. Jeho metodu jsem zatím nezkoušela a asi nejspíš nikdy nebudu, zato mu nelze upřít jistá vynalézavost.  Tvůrce populárních (a pro mě poněkud stereotypních) thrillerů se totiž zavěsí ve své domácí tělocvičně hlavou dolů. V této pozici mu nateče do hlavy nejen krev, ale také nápady a inspirace a dle jeho slov po chvíli relaxování hlavou dolů přijde vytoužený „wow“ moment. Pokud to někdo vyzkoušíte, dejte mi, prosím, vědět. Výsledky a pozorování by mě zajímaly. 😉

Můj oblíbenec Neil Gaiman se s blokem vypořádává méně drastičtěji. Když se u psaní zasekne, prostě ho nechá ladem týden nebo déle. Podle něj je nejlepší začít úplně od začátku s čistým štítem. Vrací se k rozepsanému dílu teprve tehdy, když už si vlastně nepamatuje, o čem chtěl psát. Vidí ho jakoby poprvé, což mu umožní na něj nahlédnout z nové perspektivy, už není ovlivněný svými předchozími očekáváními a limity. A pak jednoduše pokračuje v psaní – co se mu nezdá, přepíše, a slovo po slově buduje příběh. 

Ray Bradbury patří k těm šťastným, kteří se nikdy nesetkali se spisovatelským blokem. Mám ho ráda nejenom kvůli jeho úžasným knihám, ze kterých přímo sálá melancholie, ale také protože psaní tolik miloval. Poznáte to z každé věty. A jestli mi nevěříte, přečtěte si, co v jednom z rozhovorů prohlásil o tom, jaké to je být spisovatelem:

 Podle Raye Bradburyho nic jako spisovatelský blok neexistuje. Buďto psaní milujete a píšete nebo ne. Prosté.

Mark Twain šel na blok chytře tak, že ho přelstil. Podle něj je na psaní nejhorší vůbec začít psát. Abyste překonali blok, začít psát je to, na čem to stojí. Jak to ale udělat? Nenahlížejte na tvorbu knihy jako na celek, rozdělte si tento zapeklitý a někdy zcela vyčerpávající úkol na zvládnutelné malé úkoly. Tím se logicky zredukuje váš strach z bílé stránky a neúspěchu. Hezky jedno po druhém.

Americký klasik Ernest Hemingway zase radí, že v nejlepším se má přestat. Pokud víte, co se má v příběhu stát, nenuťte se napsat všechno, ale prostě to utněte. Druhý den nebudete zírat na blikající kurzor, nemůžete se zaseknout. Když vám to jde dobře, jděte od toho, nepřemýšlejte nad tím a vaše podvědomí bude na románu pracovat i bez vás. Pokud totiž neustále ždímete svůj mozek a nutíte ho, aby vám servíroval jednu kapitolu za druhou, svůj výtvor tím dříve nebo později zabijete.

Pro Orsona Scotta Carda je spisovatelský blok znamením, že to, co napsal předtím, není z nějakého důvodu správně. Buďto je to pro příběh nebo pro samotného autora nedůležité nebo těžko uvěřitelné pro čtenáře. Blok je pro Carda něco jako výstražné znamení. Aby ho vyléčil, vrátí se zpátky a přepíše podezřelou část. I on si myslí, že nutit se násilně překonat spisovatelský blok, není řešením, jen vzpíráním se příběhu a svému podvědomí.

Norman Mailer také uměl šikovně přelstít své spisovatelské já, a to tak, že ho den předem obeznámil o tom, že se chystá psát. Řekl to všem, kteří by ho mohli vyrušit od práce, a zároveň to řekl i svému mozku, který informaci zpracoval a pak se nebránil, když spisovatel usedl za psací stroj.

Britský autor Philip Pullman má na toto téma svůj názor, podle něj je spisovatelský blok jen výmluva. Mají snad tesaři tesařský blok nebo právníci právnický blok? Tvůrčí psaní je nelehká práce plná výzev a odříkání a těžkosti k němu prostě patří. Někdy nadšení opadá a vy si říkáte, kdy už to všechno skončí. Pak jsou tu ale okamžiky, kdy se z toho dokážete vymotat a psaní si zase užívat – a právě díky nim to stojí za to. Pullmanova rada tedy zní: pokud nevíte kudy kam, něco si vymyslete. Cokoliv. Blok je pro amatéry a ty, co to s psaním nemyslí vážně, ti ostatní stejně psát budou a chtějí navzdory všem překážkám.

A na závěr bych ráda přidala i svoje přesvědčení. Sama jsem nikdy nezažila tak radikální zásek, abych to musela nazývat spisovatelským blokem, a doufám, že mě to ani nepotká. Myslím si ale, že pokud něco takového jako blok existuje, pak to není nic nepřekonatelného. Pokud opravdu toužíte po tom stát se spisovateli a psát, pak je blok vaší zkouškou. Projdou přes ni jen ti, kteří to opravdu myslí vážně a kteří by bez psaní být.

A co vy? Zažili jste spisovatelský blok? Který z názorů zmíněných spisovatelů je vám nejbližší a proč? 😉