Jak psal Markus Zusak Zlodějku knih

Myšlenkování, Tipy, Tvůrčí psaní

Myslíte, že publikovaní spisovatelé mají nějakou vlastnost, jakou vy nemáte? Nebo že jsou v něčem lepší než vy? Že je pro ně psaní románu o něco jednodušší než pro vás? Pak čtěte tento článek, který vás vyvede z omylu.

V roce 2002 sedl Markus Zusak, autor dvou výborných knih Posel a Zlodějka knih, ke stolu a začal psát knihu.

Markus Zusak

První, co udělal, bylo, že popřemýšlel, kde příběh začít a kde ho ukončit. Pak se pustil do jednotlivých kapitol, dal jim název a plnil je nápady. Některé z nich „přežily“ a dotáhly to až do publikované knihy. 

A pak se pustil do psaní. Začal vyprávět příběh z pohledu Smrti, jenže to nefungovalo tak, jak si přál. A tak knihu přepsal, tentokrát z pohledu hlavní postavy Liesel. I tentokrát bylo něco špatně. Markus Zusak knihu opět přepracoval a vyzkoušel jinou perspektivu. Pořád nic. Pak vyzkoušel vyprávět v přítomném čase, minulém čase a text pořád neplynul tak, jak by měl.

Přepisoval a přepisoval, zkoušel a experimentoval. Dle svých slov přepsal Zusak první část knihy 150krát až 200krát. Dokážete si to představit? Mnozí z nás by takový příběh už odsoudili k zapomnění a vrhli se raději na něco jiného. Jenže Zusak vytrval a nakonec se vrátil k té úplně první verzi. Přepracoval příběh znovu, opět z pohledu Smrti a tentokrát něco zapadlo na to správné místo a Zusak cítil, že tak je to správně. Chtělo to „jen“ 200 pokusů. Během tří let knihu dokončil a pojmenoval ji Zlodějka knih. Zbytek už možná znáte sami – světový bestseller, Zusak se rázem vyšvihl mezi nejoblíbenější spisovatele a podle předlohy byl natočen film s Geoffrym Rushem a Emily Watson.

V jednom z rozhovorů Markus Zusak řekl: „Během těch třech let jsem musel neuspět asi tisíckrát, ale každý z těch neúspěchů mě dovedl blíže tomu, co jsem musel napsat, a za to jsem vděčný.“

K úspěchu Zusaka nepřivedlo štěstí, ani žádná dovednost, kterou má jen on a vy ne. Tvrdě na sobě dřel a nepřestal, dokud nedostal svou knihu na pulty knihkupectví. A takových jako on jsou stovky, jen málo spisovatelů se k vydání své knihy dostalo jako slepý k houslím. Každý z nich na sobě maká a nenechá se vyvést z míry častými neúspěchy, protože ví, že neúspěch, ať je jakkoli nepříjemný a demotivující, je krůčkem k úspěchu.

V každém z nás dřímá kreativec. Rozdíl mezi těmi, které obdivujeme, a námi ostatními je jen v tom, jak moc jsme ochotní na sobě pracovat, umlčet výmluvy, vypnout okolní svět, nebát se selhání, každý den ukázat a dát se do toho. Inspirace a kreativita nepřijdou samy za námi, my musíme vyjít vstříc jim. 

A co Vy? Kdybyste byli na Zusakově místě, spatřila by Zlodějka knih světlo světa nebo ne? 😉

 

8 komentářů k příspěvku “Jak psal Markus Zusak Zlodějku knih

  1. Na Zlodějku knih jsem si počkala a před pár dny jsem se pustila do čtení. Markus Zusak je řemeslně zdatný a měl dobrý nápad se smrtí. Dokázal aktivovat smysly (např.: Na zem padaly lopatky mrholivého deště aj.) a to mě po literární stránce velmi bavilo. Ovšem nevyvážilo to jeho škaredou manipulaci se čtenářem. Knihu jsem v třetině znechuceně odložila. Dobrý autor nemá zapotřebí na každé druhé stránce zvýrazněnými prohlášeními vnucovat čtenáři, co si má o kom nebo o čem dopředu myslet. Co když některou postavu podle následného vyprávění vnímám úplně jinak? Tohle je jeden vedlejších důsledků tolika přepisování – ztratí to lehkost a příjemnou kontinuitu. Na příběhu je silně poznat, že tam nebylo flow, ale lepení kamuflované řemeslnou zručností. Nevím, nevím, další knihu od tohoto autora nemám moc chuť číst. Autor by si neměl o čtenáři myslet, že má IQ houpacího koně. Svět fantazie je o svobodě.

    1. Asi to každý vnímáme jinak. Já neměla pocit, že mi někdo něco vnucuje nebo mi někdo vkládá do hlavy předem připravený polotovar názoru. Spíš bych řekla, že ti jeho styl prostě nesedl. Mně osobně taky vadily ty věty psané tučně, vůbec by tam nemusely být, ale i tak si myslím, že je to skvělý příběh. 😉

  2. Jak se znám, tak 200 x ani omylem.
    Ale u Zusaka neznám okolnosti, tak těžko chtít posuzovat.
    Sama spoustu věcí přepracovávám, dokonce i ty publikované (tam to spíš brousím jako diamant).
    Taky dost škrtám. Někdy se i zacyklím a to je teprve fuška.
    Možná mám výhodu, že psaní je pro mě relax, zábava, hra.
    Nemám termíny, co by mě paralyzovaly.
    Má jinou pracovní strategii – nevytvořila jsem něco podle představ? Zrovna mi to nejde?
    Nechám si to v „šuplíku v hlavě“ a mezitím pracuji na něčem jiném.
    Netrvá to dlouho, max. pár dní a přijde během nějakých rutinních prací moment Heureka.
    Ještě se mi nestalo, že by se to nepovedlo.
    Myslím, že tenhle odstup mě chrání před takovými počty přepisování jako měl Zusak.

    Děkuji za tvůj článek a hlavně příklad, kterým inspiruješ. Vrátila jsem se k psaní fejetonů.

    1. Takové heuréka momenty u mě také fungují, většinou si ale nemůžu dovolit na ně čekat, to bych asi nikdy nic nedokončila. Když ale přijdou a stojí za to, snažím se je zapracovat do toho, co už mám.
      I já děkuji, to mě těší. Vy, moji milí čtenáři, jste zase inspirací pro mě. 😉

  3. Mno a mě vyčítáš, když se jen zmíním, že bych zase začal od začátku a starou verzi vyhodil a tady pan Zusak to udělá 200 krát a píšeš o něm ódy 😀 😀 Ale musím říct, že je to pro mě veliká inspirace, takže velká gratulace autorovi, že dotáhl své dílo do zdárného konce.
    A tobě díky, Markétko, za moc pěkný článek 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *