Eleanor & Park: láska v době punkrocku

Eleanor & Park od Rainbow Rowellová je přesně ta kniha, ke které přistupuji s určitou nedůvěrou. Všude se o ní mluví, všichni na ni pějí ódy a navíc je to žánr young adult. Zkrátka se vždycky musím přesvědčit sama, zda je to vůbec příběh pro mě a zda za něco stojí. No, nakonec jsem to zhltla jako malinu.

Můj oblíbenec John Green (co se jeho týče, taky jsem byla nedůvěřivá), který je fanouškem Eleanor & Parka, o knize prohlásil:

„Eleanor & Park mi připomněli nejen, jaké to je být mladý a zamilovaný do dívky, ale také jaké to je být mladý a zamilovaný do knihy.“

Vystihl to pěkně. Příběh vás přenese do roku 1986 a do vašich pubertálních a školních let. V té době jsem sice ještě byla na houbách, nicméně mi zasazení příběhu stejně připomínalo devadesátky se všemi těmi kazetami, kazeťáky, nahrávání hudby na kazety, vytváření vlastních mixů a poslouchání písniček na walkmanech. Bylo to příjemně nostalgické. Žádný internet, smartphony, ale komiksy a hudba na baterky.

Kromě toho si hlavní hrdiny nejde nezamilovat. Jsou totiž tak úžasně nedokonalí. Eleanor popisuje Rowellová jako tlustou, nemotornou novou holku na škole, která má záplavu křiklavě zrzavých vlasů a nosí naprosto nemožné oblečení. Park je zase napůl Asiat, miluje punkrock, neustále má na uších sluchátka, je spíš tichý a miluje komiksy (čte Střážce od Moora, X-Meny a další a jeho hudební vkus je taky skvělý).

Další ze sympatických věcí na téhle knize je, že ani láska těch dvou nepravděpodobných zaláskovaných teenagerů není ideální. Zakalují ji osobní a jiné problémy, kterém musí Eleanor a Park čelit. Není to přeslazené a ukňourané (díky za to). Park má sice podporující rodinu, ale s tátou je občas potíž, protože Parka považuje za zženštilého slabocha. A Eleanor zase doma čeká násilnický nevlastní otec, čtyri mladší sourozenci, se kterými sdílí jeden pokoj, strach a neustále uskromňování se.

Spíš jsem měla pocit, že si knihu užijí více dospělí. Občas jsem v ní sice narazila na nějaký vyloženě pubertální moment a příběh se soustředí na pubertální lásku, ale… jinak. Máte tu šikanu, ponižování, nehezkou a neatraktivní hrdinku, zkrátka po idealizované první lásce tu není ani památky. Sledujete spíš dva mladé lidi, kteří jsou nepochopení světem okolo a našli útěchu v pochopení toho druhého. Velké plus má Rowellová i za nepřeslazený konec, který má k happy endu daleko, a vůbec, dynamicky napsaný příběh, který si nehraje na efektivní kudrlinky a jde přímo k věci. 

V Eleanor & Parkovi zazní také spousta punkrockových písní, takže doporučuji mrknout na web autorky, kde najdete soundtrack ke knize i s jejím komentářem (dole jsou odkazy na kazetu Parka stranu A a B a Eleanor stranu A). Osobně mám nejradši kazetu Eleanor na straně B, kde, jak píše autorka, začíná v příběhu přituhovat a hudba to skvěle reflektuje. Objevila jsem díky tomu spoustu skvělých hudebních kousků, které si můžu přidat do playlistu.

A teď jsem správně naladěna na další knihu od Rowellové Fangirl, kterou jsem rozečetla anglicky. Dotýká se taky tématu tvůrčího psaní a fanfikce, takže myslím, že se mi bude zamlouvat. 😉

A co vy? Četli jste Eleanor a Parka? Jak se vám líbili? 😉