Co mě naučil Stephen King

Vždycky jsem si lámala hlavu nad tím, jak spisovatelé dokáží napsat knihu o více než tři sta stranách a nezbláznit se z toho. Sama jsem se pokoušela něco napsat už tolikrát, že to snad ani nedokážu spočítat, a kromě jednoho případu (který jsem sice dotáhla do konce, nijak valně však nedopadl) jsem to vždy vzdala daleko před koncem. A tak jsem začala pátrat ve vodách internetu a v knihách a hledala rady…

K mé nelibosti téměř všechny říkaly:

Hodně čtěte.
Hodně pište.

A pak tu byly další články popisující ono tajemné jak. Načetla jsem si toho hodně, ale nakonec jsem se přesvědčila, že teorie je sama o sobě naprosto k ničemu, pokud k ní nepřipojíte praxi. Skončilo to tak, že jsem nepsala vůbec, jen se snažila zjistit jak, a tím pádem jsem se ocitla v začarovaném kruhu
 

Stephen King v předmluvě ke svému románu Svědectví napsal:

Řetěz myšlenek, z něhož vzniká román, jen zřídkadky zajímá někoho jiného než začínající romanopisce. Ti mívají sklony si myslet, že k napsání komerčně úspěšného románu existuje „tajný recept“. Není to pravda. Dostanete nápad, v jistém okamžiku ho přebije jiný, spojíte je oba nebo ještě s několika dalšími, objeví se pár postav (zpočátku obvykle spíše stínů), ve spisovatelově mozku se vynoří možné zakončení (ačkoliv, když se ke konci dostane, je tomu, který jej původně napadl, jen zřídkakdy podobný), v tomtéž okamžiku si sedá k papíru a peru, psacímu stroji nebo textovému procesoru. Když se mě ptají: „Jak píšeš?“, bez výjimky odpovídám: „Slovo za slovem.“ a stejně bez výjimky ta odpověď nebývá přijata. Jenže tak to je. Zdá se to příliš jednoduché, než aby to byla pravda, jenže podívejte se na Velkou činskou zeď: kámen za kamenem. Toť vše. Kámen za kamenem.

Tahle Kingova slova mi dala víc než jakýkoliv návod. Pochopila jsem, že veškerá teorie a know-how je vám absolutně k ničemu, pokud to sami nevyzkoušíte. Nezní to moc objevně, já vím, ale kdo by byl řekl, jak těžké je každý den si sednout k počítači a slovo za slovem, kámen za kamenem budovat svůj román?

Teď píšu každý den, na vlastní kůži zakouším ono Kingovo „slovo za slovem“ a dávám mu za pravdu. Věřím, že by mu to udělalo radost.

Jak zápasíte se psaním vy? 😉

 

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)

Komentáře
  1. Michal Klimek napsal:

    Pan King je mým největším oblíbencem, jeho knihy zbožňuji, stejně jako jeho samotného. Co se týče onoho receptu apod., ten rozhodně neexistuje – stejně jako bych se pozastavil nad knihami, které vám mají přinést „zaručený recept na napsání bestselleru“ – většinou se jedná jen o jakési metodologické příručky, které radí ohledně technické stránky psaní. Ten zbytek musí být buď v autorovi samotném, nebo jeho okolí – pak si ten správný nápad musí autor najít, chytit ho a přikrášlit k obrazu svému.

    • King je pan spisovatel. I když musím říct, že mám raději jeho starší knížky. 😉
      Přesně tak, zaručené návody typu jak napsat knihu za 30 dní jsou sice hezké a povzbudivé, ale čemu je to komu platné. Jinak než psaním se stejně nikdo psát nenaučí.

  2. Roman Krása napsal:

    Rozhodně doporučuji Kingovo „O psaní“. Nejen, že se dozvíme něco o psaní, ale také o něm samotném. Píšu asi šestým rokem, za uplynulý rok a půl jsem však měl něco, čemu by se dalo říkat „blok“, ale taky to klidně mohla být spíše má lenost a momentálně zájem o jiné činnosti. Těď se ale zase k psaní vracím. A je to radost – psaní je radost.

    • O psaní je určitě jedna z nejlepších knížek na tohle téma. Četla jsem ji dvakrát a zjišťuju, že to nestačí. Ta kniha je neuvěřitelně inspirativní. 😉
      Přeju, ať vám psaní přináší jen samou radost a žádné bloky. 😉

  3. Bára napsal:

    Jak jsem uviděla název článku, musela jsem kliknout 🙂 King byl mým nejvěrnějším společníkem po celé dospívání 🙂
    Co se psaní týče,vážně nefunguje nic než psát a psát. Donedávna jsem o psaní jen „snila“, přemýšlela a četla. Sem tam jsem něco napsala, tedy psala jsem dost, ale ne dostatečně 🙂
    Ovšem poslední dobou (tak rok), jsem se do toho konečně obula a píšu a píšu. Blog, povídky, nedokončená torza roztodivných příběhů (seminárky a bakalářku). A sama na sobě vidím pokroky, což je úžasně povzbuzující. A když si toho všimne i okolí či dokonce vyhraju v literární soutěži, je to motivace jak blázen 🙂

    • Kinga mám taky ráda, inspiruje mě. A nejlepší na něm je, že toho napsal hroznou spoustu, takže je pořád co číst.
      Není nic lepšího, když si někdo všimne naší práce. Třeba právě teď mám velkou radost z komentářů k tomuhle článku. 😉
      Ať ti to píše. 🙂

  4. Fabulátor napsal:

    Já obecně považuji praxi za toho nejlepšího učitele snad ve všech oborech.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *