Austin Kleon – Kraď jako umělec

Knížek o kreativitě není nikdy dost. A když navíc knížka o kreativitě je sama kreativní a je radost na ni pohledět, pak stojí za to. Přesně taková je útlá Kraď jako umělec od Austina Kleona.

Ani nevím, proč o tomhle malém klenotu píšu až teď, když mi přistál pod stromečkem už loni a mám ho dávno přečtený. Nejspíš to všechno, co jsem si z něj odnesla, potřebovalo uzrát. Psaní tohoto článku téměř s ročním odstupem má i výhody – sice to není zrovna aktuální, ale na druhou stranu jsem měla dostatek času na to, abych něco z této knížky přenesla do svého tvůrčího procesu a osobně to vyzkoušela.

Zdroj: www.melvil.cz

Kraď jako umělec je sice na první pohled malá publikace, zato kreativní moudrosti má na rozdávání. A navíc je nádherně graficky zpracovaná, její autor je totiž jak spisovatel (vytváří například básně z novin tím, že slova nepatřící do textu začmárá černou fixou), tak umělec, který se zaměřuje právě na propojení těchto svých dvou lásek. Hledáte-li inspirativní vzpruhu, tohle může být skvělá volba.

Zdroj: www.melvil.cz

Austin Kleon nabízí tak trochu jiný pohled na tvůrčí činnosti (a samozřejmě i tvůrčí psaní), než jaké nám běžně podstrkují různé kurzy či „učebnice“. Tvorba v jeho pojetí získává hodně z vás, stává se osobní, hravou, zábavnou, a ano, stále zůstává tvrdou prací. Tak to prostě je a bude. Ale můžeme si to udělat po svém. 

Nebudu vám tu papouškovat, co se kniha snaží říci. Myslím, že každý si z ní odnese něco jiného, a proto tohle nechám na vás. Můžu vám ale říct, co jsem si z ní odnesla já. Kromě jiného jsou to dva základní poznatky:

1. V téměř každé knížce o tvůrčím psaní se dočtete radu: Pište o tom, co znáte. Vždycky jsem si myslela, že tahle „rada“ je na hlavu a ještě ke všemu k ničemu. Podle mého je dobré vyjít z toho, co známe, ale pokud v našem psaní neobjevíme něco nového o sobě či o světě, jaký to má smysl? A psát jen o tom, co znám? Není to trochu omezené? Austin Kleon naproti tomu říká: Pište o tom, co máte rádi. To je ono, řekla jsem si, když jsem došla k téhle části knihy. O tom to je. To, co známe, nemusí být nutně to, co máme rádi, a tudíž se tak můžeme snadno zablokovat. Naproti tomu to, co máme rádi, nás baví, naplňuje, žijeme tím. Najednou má psaní jiný rozměr, nemyslíte? 

2. Někdy se mi příběhy honí hlavou a chtějí ven, já je ale zatlačím hezky zpátky a řeknu: Ještě nejste dokonalé, chvíli počkejte. Když jsem se nad tím nedávno zamýšlela, došlo mi, že tady nejde o příběhy, ale o mě. Nevěřím si, že je dokážu dát na papír. Znáte to, v našich fantaziích jsou ty příběhy skvělé, nepřekonatelné, ale když je pak sepíšeme, neubráníme se zklamání. Čekali jsme od sebe víc. Je to samozřejmě hloupost – naše psaní nikdy nebude tak dobré jako naše pomyslné filmy, které si přehráváme v mysli. A pak jsem si přečetla myšlenku Austina Kleona: Nečekej s prací na to, až zjistíš, kým jsi. Něco dělej, tak zjistíš, kdo jsi. 

Kraď jako umělec si můžete objednat na stránkách vydavatelství Jan Melvil Publishing, kde také najdete ukázku z knihy a další zajímavé materiály.

Četli jste Kraď jako umělec? Co jste si z této knížky odnesli Vy? 😉

 

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Marla napsal:

    Zdravím všechny, nedávno mi tuhle knížku doporučil kamarád, kterého moc dlouho neznám. Věděl, že pokouším dělat něco co mně baví a dostat to na takové úrovni, abych tím mohla i živit. Neumím si představit krásnější život, než živit se tím co mně baví. V životě mi všechno přišlo jako osud. Nic mi nepřipadalo jako náhoda. Všechno co v mé životě rozhodovalo velké změny mi připadali jako osud. Tahle knížka a ten můj kamarád taky mi opět připomněli ten pocit ve mně. Najednou všechny knížky co jsem četla a všechny ponaučné filmy co mi v srdci zůstalo připadali jako kdyby autor knížky sjednotil a zmenšil. Jako kdyby všechno mně přivádělo na to abych se seznámila s tím kamarádem a abych našla tuhle knížku. Neumím si představit, ale i přesto jsem neskutečně zvědavá k čemu mně tahle knížka dovede. Myslím, že tahle knížka mi udělala v mé životě to největší změnu ze všech a to, že mi vrátila víru v sobě věřit. Život je zábava pokud si na život budeme koukat s očima optimismem. Člověk dokáže všechno na co myslí jen musí hořet pro to co chce a jít za tím. Nakonec se ukáže výsledek. Nemusíme vědět jak dosáhnout úspěchu, ale stačí udělat první krok a otevřou se dveře který jste předtím neviděli. Ten kdo vymlouvá neustále na něco, tak měl by vědět, že od té doby co se narodil, dostal všechno co potřebuje „samozřejmě tohle platí pro ty kteří jsou absolutně zdraví a líný“. 🙂 Můžeš dýchat, psát, chodit, koukat, cítit, chutnat, čichat, myslet,…atd, tak co ti chybí? Máš všechno abys udělal ze sebe štastnýho člověka. Nikdo ti nedá štěstí než ty sám sobě. Leda jen na chvíli.

  2. Mirek H. napsal:

    Před časem jsem tuto knihu také objevil a koupě rozhodně nelituji. Přestože je to kniha malá formátem,je velká myšlenkami. Myslím, že každý kdo nějak tvoří si z ní něco odnese. Je to podnětné čtení, ke kterému se čas od času vracím.

  3. Tomas napsal:

    Tato kniha nabízí celou řadu skvělých doporučení ze života. Říkám tomu ‚best practice‘.
    Mne nejvíce zaujala kapitola “Pracuj rukama“ kde Austin Kleon myslí, že právě kvůli ťukání do kláves a klikání myší se tzv. „Duševní činnost” zdá být abstraktní.
    Tento blok mne velmi inspiroval a přivedl k myšlence, spíše k návrhu, jak tvořit osobní ohodnocení. Mám tu možnost pracovat v oddělení kvality a služby a tak jsem důsledně sledovat, jak mojí kolegové pracují s výpočetní technikou. Z vlastního pozorování mohu konstatovat („soudím dle svého“), že mojí kolegové, kteří používají počítač k výkonu své práce, tráví přibližně jednu čtvrtinu pracovní doby couráním se do kuchyňky umýváním si hrníčků a talířků, utíráním si příborů, vařením kafé apod.…
    Austin Kleon ve své knize dále myslí, že počítače nás okrádají o zážitek z práce na něčem skutečném, nehledě nato autor knihy dále píše, že počítač je dobrý když chceme myšlenky publikovat, avšak na plození myšlenek až tak dobrý není! A tak jsem hledal způsob, jak rozhýbat tělo u lidí, kteří pracují s výpočetní technikou.
    Můj návrh spočíval v tom, že osobní ohodnocení bude součtem 5 návštěv v dílně v každém měsíci, aby lidé pracující s výpočetní technikou tvořili více myšlenek pohybem, sledování lidských pohybů jak uvádí autor ve své knize. Celý popis návrhu, způsobu realizace, zavedení do praxe jsem sepsal na dvě A4 a nechal to přečíst kolegy, co si o tom myslí.
    Potíž je v tom, že jakmile se ředitel dozví, že oddělení kvality a služeb se courají po kuchyňce umýváním nádobí, tak vedoucího oddělení připravím o místo. Ono se sice hezky čte, jak nás výpočetní technika zabíjí, ale potrvá ještě dlouho, než se postupně zavede volnočasový program v pracovní době, jaký jest třeba u Google. Tak už moc dobře vědí, že jestliže pracovníci mají být více inovativní, potřebují pohyb v pracovní době a tak si zaměstnanci v Googlu mohou dopřát v pracovní době sledování televize, házení šipek, kulečník, jít si třeba nakoupit a mnoho další. Počítače tam mají přísný zákaz.
    Je vidět, že Amerika oproti Evropě má náskok a s výpočetní technikou umí lépe pracovat.
    Kapitola „Pracuj rukama“ stojí za přečtení a jeho obsah je na hluboké rozjímání, jak začít lépe používat výpočetní techniku. Snad se tato kniha dostane do rukou ředitelů, kteří si vezmou příklad z Googlu a pro zaměstnance pracující s výpočetní technikou dopřejí v pracovní době více relaxu, pokud po nich chtějí tvořit myšlenky.

    Děkuji
    TK

    • Děkuji za velice zajímavý a podnětný komentář. 😉 Ano, tahle kapitola mě také inspirovala – od té doby se snažím tvořit jen na papíře a své poznámky si kreativně „zkrášlovat“ různými malůvkami a symboly. Je pravda, že počítač mě o tohle okrádá a navíc u něj neudržím pozornost. Kdo by se divil, že zaměstnanci neustále courají tam a zpátky, když mají celý den zírat do monitoru. 😉

  4. Siwa napsal:

    Četla jsem to. A vypsala jsem si z toho asi padesát citátů, vět, překreslila jsem si obrázky, všechno, co mě zaujalo, protože to byla kniha z knihovny a ne moje, ale přemýšlím, že bych si ji koupila, protože to je opravdu klenot. Nemůžu napsat, co jsem si odnesla… prostě těch padesát informací. Všechno je dobré. Hodlám si z toho udělat inspirativní nástěnku, kdybych na něco zapomněla nebo potřebovala dodat motivaci, chuť psát. Doporučuju to opravdu všem, kteří chtějí tvořit, a nemusí jít jen o spisovatele. 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *