Archetypy postav: Sirotek

V třetím článku o archetypech postav se podíváme na Sirotka, který je hrdinou tak trochu univerzálním. Jaké jsou jeho vlastnosti a co od něj můžete v příběhu očekávat?

Sirotek má spoustu jiných jmen, přezdívá se mu třeba Realista, Obyčejný člověk nebo Řádný občan. To už hodně vypovídá o tom, s kým máme v tomto příspěvku čest. Je to někdo, kdo se drží při zemi, je slušný a čestný a neumí se přetvařovat. Věří v rovnost a v to, že každý má svou hodnotu a místo ve světě. Druhé respektují, jsou féroví, přátelští a chápaví. Demokracie je jim blízká nejenom v smyslu politickém – heslo mušketýrů „jeden za všechny, všichni za jednoho“ je jim více než vlastní. 

pinocchio1

Pinocchio je příkladem Sirotka. 

V nízkém věku se naučili být nezávislí a všemu, s čím se v dospělém světě setkají, čelí pragmaticky. Všechno možná není tak, jak si vysnili, ale Sirotci se s tím zkrátka umí smířit. Dokáží se poměrně rychle vzpamatovat z dílčího neúspěchu a jsou odolní a houževnatí. Nejvíc naplnění se cítí tehdy, když jsou součástí skupiny. S jinými lidmi si dobře rozumí, bez problémů se seznamují, užívají si přátelství. Jsou milí, srdeční a společenští. Umí taky dobře motivovat druhé. Není divu, že často bývají velmi oblíbení. 

Sirotci mají ale taky své temnější stránky. Někdy mají nepříjemnou tendenci si hrát na oběť a využít neštěstí a rány osudu z minulosti pro svou současnou situaci. Na chvíli se z nich stanou cynikové a obviňují svět, že se spikl proti nim. Sirotkem může být třeba postava závislá na alkoholu nebo drogách, což je do extrému dohnaná špatná vlastnost těchto hrdinů. Pokud je vaší hlavní postavou Sirotek, může být docela těžké z něj udělat hrdinu. Na druhou stranu jestli se vám to povede, nejspíš získáte skvělý trumf.

Protože touží po tom, aby zapadli mezi druhé, může se stát, že začnou ztrácet sami sebe. Jsou ochotní udělat věci, které se příčí jejich povaze, jen aby je ostatní přijali. Třeba se vysmívají někomu, kdo není zas tak rozdílný, i když vědí, že jednají proti vlastním morálním zásadám. Pokud je ale ostatní uznají, pak to za to stojí. Některé vztahy, které Sirotci navážou, jsou proto jen povrchní. Často jsou na některé lidi vázaní a potřebují ujištění, že je druzí neopustí. 

Motivovat je pravděpodobně bude:

  • touha někam patřit, zapadnout
  • touha po pocitu bezpečí
  • touha po sounáležitosti s druhými

Bát se pravděpodobně budou:

  • osamělosti
  • odloučení od druhých
  • vyloučení z davu, skupiny, party…
  • opuštění, ztráty blízkých
  • že budou využiti

Mezi známé postavy, které nesou znaky tohoto archetypu, patří: 

  • Spiderman, Batman, Superman a další superhrdinové
  • Frodo Pytlík z Pána prstenů
  • Luke Skywalker z Hvězdných válek
  • Pinocchio
  • Harry Potter
  • Jane Eyrová 
  • Tarzan
  • Huckleberry Fin 

Motto: Všichni jsme si rovni.

A co Vy? Co si o tomto archetypu myslíte? 😉

 

Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Jitka napsal:

    Na článek jsem se už těšila a poctivě ho vyhlížela 🙂
    Sirotci jsou dle mého už dost ohrané téma. Používá je skoro každý, asi právě z důvodu, který tu v komentáři zmínila Brabikate (mimochodem nakoukla jsem na blog a taky moc pěkný 🙂 ). Někdy mám pocit, že prostě hrdina by nemohl být hrdina, kdyby aspoň jednoho z rodičů neměl mrtvého. Když oba, tím „líp“. Tím nicméně neříkám, že takovou postavu/postavy taky nemám 😀

    • Ohraní jsou, to je pravda. Ale pořád zabírají. 😀
      Asi máš těch postav hodně, že? Určitě máš od každého archetypu minimálně jednu. 😀

      • Jitka napsal:

        No tak postav mám minimálně 50, těch důležitějších je asi 20, vypravěčských asi 10, které se různě střídají, když nějaká postava umře, nahradí ji zpravidla ve vyprávění jiná. Takže ano, pravděpodobně se tam najdou čase všechny archetypy (u některých je tam pravděpodobně mám a jen jsem si je podle názvu nepřiřadila, i minule o nevinnosti jsem zjistila, že tam tu postavu mám, aniž bych ji k tomu zprvu přisoudila). Nicméně sirotků tam mám víc. Jednoho takového typyckého, zbytek spíš tím, že jsou to starší postavy a lidé prostě umírají. U takového krále kupříkladu je jasné, že nemůže mít už otce – jinak by dost pravděpodobně nebyl král… a podobně. Nicméně postavu svého typyckého sirotka mám hodně ráda. Ty popsané touhy sirotků má, ale docela skryté. Je to takový opačný typ, chová se kontrafóbně vůči svým obavám – dělá vylomeniny a snaží se tím upoutat pozornost a získat si obdiv ostatních. Něco jako ze Simpsonů Bart, kdyby neměl rodiče a vyrůstal na ulici 😀

        • Jíťo, ty jsi ďábel. 😀 A všechny si je pamatuješ? Já mám někdy v postavách docela guláš, a to píšu třeba jen povídku. 😀

          • Jitka napsal:

            Ale jo, tak z té hlavní linie víceméně ano. Jako když tam byla postava, která sice měla jméno, ale jen tam byla v jedné jediné scéně, tak jako třeba to si nepamatuju. A taky nemá žádný promyšlený charakter. Prostě se nějak zachoval, protože se mi to zrovna hodilo. Prostě vedlejší postava se vším všudy 😀 Nicméně těch 20 důležitých mám zvládnuto docela dobře. Některé z nich jsou ve druhé dějové linii, ze které toho mám zatím jen pár a budou se ještě vybrušovat. Ale o každém z nich by mi nedělalo vyprávět třeba hodinu v kuse už nyní 😀 Prostě je to připravené na celou ságu 🙂 Teď ale píšu z historie toho světa a musím se věnovat postavám tam.

            • Tak to klobouk dolů. Udržet v hlavě dvacet postav, to už je něco (teda alespoň pro mě, mám hlavu jako cedník). 😀 Už se těším, až si tu ságu budu moct přečíst. Aby z tebe za chvíli nebyl G. R. R. Martin. 😀

              • Jitka napsal:

                Myslím, že to nehrozí 😀 Nepopírám, že v něčem se ten můj styl s tím jeho podobá. I když spíš jen hádám. Ještě jsem ho nečetla a sleduji jen seriál. Teprve se na to chystám. Společný rys je, že jde hodně o politickou fantasy. Královské rody, čili hodně postav, intriky. Nicméně dle toho, co jsem slyšela, tak to někdo komentoval, že už neví, kdo s kým peče, že se to pořád mění. Já v tomhle ten příběh stavím jinak. Těch přeběhů ze strany na stranu tam zase tak moc v plánu nemám. Beru to spíš z pohledu těch postav, řeším psychologii, jak odolávají nástrahám nepřítele, jakým způsobem postupují při tvorbě svých plánů. Je to tam dost pečlivě rozepsané, takže čtenáře vidí obě strany připravující se na nějaký „souboj“ a ví i to, co ty jednotlivé postavy ne. Hlavní překvapení tedy je, jak ta postava zareaguje, když jí někdo nehraje úplně do noty a jak znovu vymýšlí odplatu a podobně.
                Takové větší zvraty pak řeším tím, že si vybírám z vyprávěčských postav, kdo bude danou věc líčit. Většinou je držím u sebe a jednu situaci mohu popsat z pohledu dvou i více lidí. Takže pak vybírám takové, aby jiné postavy mohly něco zatajit a díky tomu tam dostávám trochu toho tajemství. Příklad jedna postava je mezi dvěma pány, i když je vypravěčská pro jiné části, v přítomnosti těchto postav to hodlám psát z jejich pohledu, abych neprozradila, s kým daný hrdina doopravdy je. U G. R. R. Martina mi přijde, že něco takového asi moc dělat nemůže, i když nevím, když jsem to zatím nečetla. Nicméně podle seriálu mi přijde, že on ty své vypravěčské postavy má daleko od sebe. I proto soudím, že si s tím hraje prostě jiným způsobem.

                • Určitě píšeš jinak než GRR Martin. Jeho svět je totiž tak rozsáhlý a jednotlivé epizody se odehrávají na mnoha místech. Neřekla bych ale, že drží své postavy daleko od sebe. V každé epizodě (už tomu ani neříkám kapitoly) a na každém místě je jich spousta a ty mají své vlastní problémy. Cíl mají všechny postavy podobný – železný trůn, ale odlišuje je to, jak se k němu chystají dostat, a jaké mají možnosti. 😉
                  Jinak GRR Martin v jednom rozhovoru říkal, že své postavy si moc nepamatuje, má ale dost zapálené fanoušky, kterým stačí zavolat, když neví, jakou barvu očí ta která postava má. 😀 Asi bych taky potřebovala takového poradce. 😀

                  • Jitka napsal:

                    Jo tak tyhle detaily taky nevím. Já o nich vím příběhové a charakterové věci. Dokud ale nemám jejich obrázek od někoho s tímto druhem představivosti, absolutně nevím, jak vypadají. Taky k čemu 😀 Já je nepopisuju. Nechávám je prostě jednat.

  2. Brabikate napsal:

    Sirotci jsou pro spisovatele hrozně praktičtí – které dítě se starostlivými rodiči se jen tak vydá do světa za dobrodružstvím? Odpadá spousta rodinných vazeb a hlavní postava tak může objevovat svět, poznávat nové lidi a navíc má čtenář k sirotkovi tak nějak automaticky větší soucit, více emocionální vztah.
    Tenhle seriál se ti vážně povedl! 😉

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *